Arrow 5, Flash 3, Legends of Tomorrow 2

Vůbec poprvé v mnohaleté historii svého zápisníku jsem se po dlouhém zvažování všech pro a proti rozhodl k hodnocení 3 různých seriálů v jednom článku. Důvod je myslím na snadě, ale pokud by někdo přesto netušil, tak je to proto, že CW si definitivně vybudovalo svůj vlastní komiksový vesmír ze 4 různých seriálů (fandy zvaný Arrowverse), které navzájem propojuje. Ke zhlédnutí Supergirl jsem se zatím neodhodlal a možná ani neodhodlám, nicméně hodnocení tří prvních seriálů, které již léta tvoří funkční celek si zaslouží společný článek – už jen proto, abych se v jejich úvodech a závěrech tolik neopakoval, protože pravidelně všechny uvedené seriály mívají kolem vánočních finále propojený děj.

Arrow – season 5

Arrow je stálice a i po 5 sezónách bezesporu nejžhavější tělísko v ohni Arrowverse. Svojí kvalitu si zuby nehty udržuje a ani tato sezóna nebyla vyjímkou. Po té předchozí, ve které tvůrci trochu popustili uzdu a přišli do tvrdého světa plného násilí s magií, se vše opět trochu zklidnilo a Arrow se vrátil do starých zajetých kolejí, ve kterých se snaží pomáhat svému kriminalitou prolezlému městu sužovanému prvoplánovitými násilníky. V průběhu seriálu a po vybudování nového týmu (který bohužel zatím nesahá tomu původnímu ani po kotníky) se divákům odhaluje nový superpadouch Prometheus, který se dlouho skrýval ve stínech, a který se tvůrcům opravdu velmi povedl jak motivem, tak vydařeným castingem. Oliver Queen se během náročného boje s psychopatickým Prometheem opět dostane až na samé dno svých psychických i fyzických sil a tak nějak jako vždy začne ke konci přemítat o smyslu svého konání. Jednou z mnoha dalších „vlastností,“ které už jsou CW v jejích komiksových seriálech definitivně vlastní, je neustálé vracení původních postav do příběhu, ať již ve formě oživování, nebo objevování jejich dvojníků z paralelních vesmírů. Na tuto záležitost už jsem si po pravdě řečeno docela zvykl a vzhledem k tomu, že tuto sezónu nedošlo k žádnému opravdovému oživení v tom pravém slova smyslu, se mi některé návraty hereckých stálic z minulých sezón dokonce i zalíbily.

Opravdovým gólem této série se však ve výsledku staly flashbacky, které jsem si snad poprvé v historii seriálu užíval stejně jako hlavní děj. Letos nás zavedly do Ruska, kde poměrně detailně objasnily Oliverovy vztahy s Bratvou a k mé velké radosti udělaly z českého herce Davida Nykla jednu z hlavních postav. A aby toho nebylo málo, hvězdou minulosti se stal Dolpf Lundgren, který si střihnul mafiánského bosse a dokázal tak, že ani velké filmové hvězdy nejsou seriálovému světu komiksů zapovězeny.

Celkově Arrow potvrdil svou roli tahouna CW komiksových seriálů a v letošní ne příliš silné konkurenci Flashe a Legend září jako diamant na stovky metrů daleko.

Uděluji 75%

Flash – season 3

Nyní už se posunujeme k tomu slabšímu, co CW komiksový svět nabízí. Flash se podle mého názoru až příliš zacyklil ve vzorci zápletek, které jsou pro všechny řady prakticky stejné a bohužel pokaždé obsahují hrátky s časem, které ve výsledku postrádají smysl. Dalším společným jmenovatelem všech 3 řad tohoto seriálu jsou hlavní záporáci, kteří jsou také vždy rychlíci. A aby toho nebylo málo, kromě rychlíka hlavního hrdiny a rychlíka záporáka se ve třetí řadě vyskytují ještě další dva noví rychlíci. Je to stále dokola, nový rychlík, časový problém, ještě rychlejší záporák – to vše naházet do rendlíku, chvilku míchat a těsně před dokončením vytáhnout nehotový pokrm ve formě zápletky pro celou sérii. A pokud by to ještě nebylo ono, trochu to okořeníme ohromným množstvím plně digitálních scén, kterých je tolik, že se musel rozpočet na každou z nich scvrknout do velikosti bankovního účtu teenagera z Bronxu. Výsledkem je pak nechutný digitální bordel, u kterého nevíte, jestli má být skutečně součástí děje, nebo jestli si během vaší krátké nepozornosti způsobené nudou jedna z postav nezapnula nějakou archaickou videohru. Dalším ohromným negativem Flashe je téměř nekonečná recyklace herců, kteří se objevují v oživených, nebo také úplně jiných, ovšem stejně vypadajících postavách. To mi během tří let udělalo v hlavě takový binec, že už opravdu ztrácím orientaci v tom, kdo je vlastně kdo.

Abych jen nehanil, třetí řada Flashe má i své světlé stránky, např. postavu Killer Frost, která alespoň trochu objasnila účast nudné Caitlin Snowové v partě, nebo také jednoho z nových rychlíků, Kid Flashe. Dále pak třetí verze Harrisona Wellse, který je tentokrát upovídaným ňoumou konzumujícím denně hektolitry kávy. Já ve výsledku chápu, že Flash je zkrátka úplně jiný žánr, než Arrow, ale paradoxně největší problém je to, že Šarlatový rychlík bere sám sebe až příliš vážně a smutné či intenzivní scény ve výsledku vyznívají poněkud melodramaticky. Abych to nějak rozsekl, Flash byl letos nejslabším článkem řetězu (ano, skutečně slabším než Legendy, ke kterým se brzy dostanu) a nevěřím, že pokud budou tvůrci nadále sázet na nesmyslné hrátky s časem, které nikdo nepochopí (protože nedávají vůbec žádný smysl) a množství dalších nových rychlíků přibývajících s každou sezónou, že se z toho ještě vyhrabe.

Uděluji 50%

Legends of Tomorrow – season 2

Nakonec je čas na letošní velké přakvapení. Legendy jsem po zhlédnutí první série natvrdo odepsal, ale letos jsem uznal, že to možná byla chyba. Ne zrovna velká, ale ani ne úplně zanedbatelná. Abych to trochu rozvinul – ten největší neduh seriálu, jakým je absolutní nesmyslnost časového „modelu“, který se za běhu mění a upravuje tak, aby vždy vyhovoval konkrétní epizodě, zůstal nezměněn. Ale narozdíl od Flashe, který na základě stejného nesmyslu staví vykonstruované drama, ho zde milerád odpustím, protože Legendy jsou prostě do morku kostí seriálovým popcorňákem, a když se divák smíří s tím, že nad časovým modelem nemá cenu vůbec přemýšlet a jen se pokusí užít si podívanou, tak to ve druhé sezóně docela překvapivě funguje. Jednotlivé postavy pro sebe dostanou trochu více prostoru a poté, co jsme si na jejich podivnou směsku minulý rok zvykli, už to nepřijde jako taková pěst na oko. Tedy nemyslím tím samozřejmě vykulený výraz Raye Palmera, ani rudý a totálně špatně nalíčený obličej Sarah Lance, která jednu epizodu vypadá jako největší fešanda a další jako dva dny před hrobem, ale kolem a kolem vzato si na sebe všechny rozličné povahy již zvykly a díky tomu připravily podhoubí pro třeskutý humor. Zkrátka u tohoto seriálu je namístě vypnout mozek a užívat si humor spolu s návštěvami různých období historie. A dokonce i ten původně zatracovaný Mick Rory a jeho povaha přinesly příběhu slušnou, ne-li největší ze všech postav, dávku zábavy.

Uděluji 65%

Závěrem

Možná je to až příliš zjednodušené, ale tu část kvality, kterou Flash letos ztratil, čaply Legendy za límec a jelikož Arrow si tu svou velmi pevně drží, celkově vzato je DC komiksové univerzum bráno jako celek stále zábavným počinem. Na závěr ještě nemohu nezmínit, že každému ze tří seriálů jsem přidal 5 procentních bodů navrch za crossovery, tedy epizody, kdy se všechny seriály spojí v jeden a řeší společnou zápletku. Ty bývají ve výsledku nepsaným vrcholem všech jednotlivých příběhů. Crossovery jsou teď zkrátka oprávněně v módě a dodávají divákovi pocit společné velikosti jednotlivých propojených celků. Naopak největším společným negativem všech seriálů je nekonečná opakovaná recyklace herců, jejichž znovuobjevování sice přináší určitou dávku nostalgické radosti, ale z opačného úhlu pohledu dělají divákovi v hlavě poměrně slušný zmatek. Dalším společným prvkem všech seriálů je letos bohužel také to, že bez vyjímky všechny měly velmi slabé finálové epizody, které nedokázaly probudit prakticky žádné emoce. To je možná ten hlavní problém, se kterým by se tvůrci seriálového univerza na CW měli zkusit pořádně poprat, jelikož sem tam nějaká ta chyba se snadno odpustí, ale pokud ve vás finálová epizoda neprobudí téměř vůbec nic, tak je něco špatně. Tvořit takto rozsáhlý projekt opravdu není snadný úkol.