R. A. Knaak – Diablo 1: Dědictví krve

Moje knihovnička začíná být silně přeplněna tituly z blizzardovských světů a tak je načase ji postupně začít louskat. A čím jiným začít, než první knihou ze série Diablo s podtitulem Dědictví krve. Kniha je třináct let stará a tuším, že to bylo poprvé, kdy se začal R. A. Knaak dostávat do povědomí fandů firmy Blizzard. Nyní, po téměř dekádě a půl už je v tomto téměř samostatném žánru naprostým klasikem a jen málokdo by jeho tvorbu neznal.

Dědictví krve není žádným dějově našlapaným románem, který by se řídil příběhem ze hry, ale věnuje svůj obsah pánu démonů Bartucovi a jen velmi okrajově nastiňuje válku mezi lidstvem, Peklenými mocnostmi a dalšími démony, jakými jsou například Belial, či Azmodan, kteří se objevují o jedenáct let později v nejnovějším pokračování stejnojmenné počítačové hry.

Příběh jako takový není ničím zvláštním, jedná se o několik vyprávění, která se v knize odehrávají na různých místech a spojí se ve velkém finále, kde společně vygradují. Nevygradují však nijak úchvatně, ani překvapivě a díky tomu se jedná o žánrový průměr. Množství postav je poměrně komornější, ale tak už to v knihách, které nepatří do série Hra o trůny bývá. Místy bych také vytkl určitou nepřehlednost. Obzvláště ve scénách spojených s Arcane sanctuary občas zmatený čtenář příliš nechápe, co se dramatickým zakončením autor snažil sdělit. To však může být též chybou překladatele, protože překládaná kniha má podle mě vždy nejméně dva autory, z nichž jeden je právě překladatel. Autor si touto knihou teprve oťukával svět počítačových her od firmy Blizzard a pomalu se začínal připravovat na to, že jeho příběhy brzy budou milovat miliony čtenářů po celém světě. První pokus ve světě Diablo však nebyl žádná velká sláva.

Uděluji 65%