Michael Crichton – Jurský Park

Po zhlédnutí velkofilmu s obřími ještěry (nebo spíše ptáky, jak by řekl doktor Grant ze stejnojmenné knihy) jsem zatoužil přečíst stejný příběh s více detaily, který v roce 1990 napsal Michael Crichton. A rozhodně jsem nelitoval. Přesto, že námět filmu a zápletky byly až na pár vyjímek v knize a filmu velmi podobné, zpracování se silně lišilo. Zatímco filmový Jurský park byl hlavně napínavou atrakcí, knižní verze je brána mnohem více vědecky, čímž filmovou dokonale doplňuje. Jelikož nemám příliš bohatou představivost, vždy se raději dívám nejdříve na film, a teprve poté si přečtu knihu, jejíž děj bez nutnosti fantazie zasadím do již namalovaného prostředí, které znám z filmu. Je to tak snažší a asi mne to i více baví. Ale zpět ke knize.

Jak jsem psal výše, vědeckých detailů je zde poměrně hodně, během čtení narazíte na nespočet obrázků, které vyjadřují dění na obrazovce počítače, ať již o celý snímek obrazovky, nebo poměrně dlouhé textové výpisy různých programů, které Jurský park ovládají. Kniha díky tomu dostává velmi reálný nádech a vše, co autor popisuje je velmi realistické, díky čemuž si uděláte skvělý obrázek, jak ten velký krásný park, který znáte z televizní obrazovky, vlastně fungoval.

Stejně tak jsem byl velmi spokojen s příběhovou linií, protože je velmi snadná. Vystupuje v ní jen několik málo postav, a ty jsou navíc charakterově jasně dané – přesně tak to mám rád a přesně to jsem po čtení únavně rozvleklé Bouře Mečů potřeboval. Zkrátka pohodové čtení. Dle očekávání je v knize mnohem více zápletek, než ve filmu a obzvlášť závěrečná fáze dostala díky přesunu všech postav na malé území a rychlému střídání jejich prolínajících se dějů velmi dramatický nádech. A pak to celé bohužel vyústí v podle mne silně odfláknutý konec, který jakoby k celému předchozímu čtení vůbec neseděl. Působí to dojmem, že si autor najednou uvědomil, že už je kniha dost dlouhá, a že ji musí okamžitě skončit – a tak se také stalo. Velká škoda.

Jurský park byl pro mne velmi odpočinkové a rychlé čtení, na které se přes všechny ty vědecké detaily nebylo nutné příliš soustředit a tak četba velmi rychle ubíhala a díky televiznímu filmu jsem si mnoho interakcí s dinosaury dokázal živě představit. Nebýt toho nepochopitelně useknutého a příliš rychle ukončeného finále, hodnocení by bylo ještě o stupínek výše.

Uděluji 70%