Ken Follet – Století 1: Pád Titánů
Ken Follet se hned po první knize, kterou jsem od něj četl, stal mým oblíbeným autorem. Před časem jsem přelouskal jeho dílo o stavbě středověké katedrály Pilíře země, a nyní jsem se rozhodl pro trochu odlišné časové zařazení, avšak stejný žánr. Pád Titánů je prvním dílem z jeho trilogie Století, která mapuje temné dvacáté století plné krvavých a hrozících konfliktů.
V první části trilogie se autor soustředí na první světovou válku skrze několik různých úhlů pohledu díky fiktivním rodinám z různých koutů světa, z nichž každá prožívá válku po svém. Z anglického pohledu je příběh monitorován jednak anglickou aristokratickou rodinou Fitzherbertových, ale také rodinou Williamsových, patřících do dělnické třídy ve Walesu. Americký pohled vypráví události kolem Guse Dewara, velmi blízkého spolupracovníka prezidenta Woodrowa Wilsona. Německá strana dostává prostor skrze Waltera von Ulricha, který je synem vysoce postaveného politika ovlivňujícího chod celé země a zarytého válečného příznivce, zatímco Rusové dostávají prostor taktéž ve vrstvách dělnické třídy a rodiny Peshkovových, která je sužována carským režimem a snaží se národ dovést k revoluci a spravedlnosti. Těchto několik fiktivních rodin své osudy během první knihy zažívá každá po svém a často se navzájem prolínají v reálném a tvrdém prostředí první světové války.
Ken Follet mě nezklamal a předložil přesně to, co jsem očekával. Historický román plný dobových reálií, přinášející ucelený pohled na první světovou válku, ale zároveň i poutavý příběh fiktivních rodin z různých společenských vrstev, kteří konflikt prožívají po svém. Přesně tuhle kombinaci vzdělávacího a zároveň zábavného čtení jsem si zamiloval v Pilířích země a přesně tu samou kombinaci jsem dostal i v tomto románu. Pravda, fiktivní postavy tentokrát neměly ani zdaleka tolik napínavé příběhy, jako hrdinové ve Folletově středověkém románu zmíněném výše, ale tento nedostatek byl více než bohatě kompenzován historickou a politickou přesností všech událostí, díky kterým jsem se o válce poutavým způsobem dozvěděl mnohem více, než kolik nabízí náš základní a středoškolský vzdělávací systém. Občas bylo těch politických detailů možná až příliš mnoho, například v dlouhých kapitolách popisujících ruskou Říjnovou revoluci jsem se docela slušně ztrácel, ale rozhodně se těším až si celou knihu časem přečtu znovu a objevím nové detaily, které mi při prvním čtení zůstaly ukryté.
Verdikt je tedy jasný – taková příběhová pecka jako Pilíře země to není, ale na druhou stranu je Pád titánů doslova napěchovaný zajímavými historicko-politickými fakty, které jsou díky vloženému fiktivnímu příběhu velmi dobře uchopitelné běžnému čtenáři. Přesně pro tohle jsem si Kena Folleta zamiloval a přesně pro tohle tvrdím, že Pád Titánů by měl rozhodně patřit mezi „povinnou četbu“.
Uděluji 80%
