Andrzej Sapkowski – Zaklínač 1: Poslední přání

Sága Zaklínač je celosvětově proslulá. Chválí ji snad každý, kdo ji četl, takže se jí jakožto věrný fantasy fanoušek postupně taktéž podívám na zoubek. Nakladatelství Leonardo v nedávné době začalo vydávat sérii od začátku v novém líbivém paperbackovém formátu, který člověk může mít všude s sebou a navíc je opravdu moc pěkný. Jen pro úplnost uvedu, že si tím velmi pohněvalo věrné fanoušky, kteří už léta vlastní první díly v klasické pevné vazbě.Ti logicky očekávali, že se nejdříve dočkají zakončení ságy právě v tomto formátu, ale paperback byl nakonec upřednostněn (k mé škodolibé radosti). Nově vydaná sága má tedy 7 dílů, z nichž první 2 jsou soubory povídek, které vám zprostředkují nevázané seznámení s Geraltem z Rivie, a dalších 5 knih potom odvypráví souvislý příběh (tedy alespoň upřímně doufám).

Jdeme na to. První kniha obsahuje 7 různých a poměrně zajímavých povídek, které jsou prokládány vždy po jedné kratší kapitolce z příběhu Hlas Rozumu, jež na rozdíl od povídek navazuje vždy tam, kde minule skončil. Musím říci, že mi chvíli trvalo, než jsem tento formát pochopil, a zpočátku jsem byl z knihy velmi zmaten. Nakonec jsem musel udržení nitě řešit tak, že jsem si o jednotlivých povídkách a kapitolách Hlasu Rozumu dělal zápisky, které najdete přiložené pod recenzí.

Povídky jako takové mají velmi zajímavé a originální náměty. Kvalita je poměrně vyrovnaná a s postavou Zaklínače se velmi rychle sžijete a porozumíte jeho činům a vystupování. Zkrátka klaďas jak má být. V čem jsem však pořádně lítal, byly desítky různých netvorů, které autor vyjmenovává opravdu originálními názvy, ale bohužel jen velmi málo z nich podrobněji popíše. Snad časem. Na tom samém místě lze však pochválit naprosto brilantní překlad pánů Komárka a Pilcha, kteří dokázali v našem krásném jazyce najít občas opravdu neskutečná slova, kterými po našem netvory a příšery pojmenovali. Jak říkám – jen vědět, jak vlastně vypadají.

Velmi těžké bude knihu shrnout, je v mnoha ohledech velmi originální, a ne všechny tyto originality jsou nutně k dobru věci. Velmi zvláštní formát a střídání zdánlivě nesouvisejících příběhů může být pro čtenáře značně matoucí a umím si představit, že bych kvůli tomu knihu nemusel ani dočíst. Taktéž obrovské množství příšer a nestvůr, které v knize vystupují a nejsou příliš popsané. Na druhou stranu, jsou skvěle pojmenované a povídky jsou příběhově také moc povedené. Těžké, velmi těžké se rozhodnout. Možná mi unikají souvislosti, které se dozvím v dalších knihách, ale zatím zkrátka nemohu výše.

Uděluji 70%

Stručné zápisky z jednotlivých povídek 1. knihy (prozrazují děj dopředu)

Cesta, z niž není návratu – Povídka o tajemné čarodějce Visenně z Kruhu a jejím dobrodružství, při záchraně vesnice Klíč od tyranie čaroděje a jeho stvoření Kostěje.

Hlas rozumu 1 – Poměrně nicneříkající minipovídka o páru milenců.

Zaklínač  – Povídka o záchraně princezny, ze které Geralt sejme zakletí, kvůli kterému se měnila ve Strigu a zabíjela nevinné.

Hlas rozumu 2 – Pokračování první části. Geralt se probudí v klášteře, zasvěceném bohyni Melitelé a tato krátká povídka vypráví jeho den na tomto místě.

Zrnko pravdy – Setkání zaklínače s hospodářem Nivellenem, který byl proklet k nošení Mědvědo-jelení mordy.

Hlas rozumu 3 – Návštěva ve svatyni Melitelé. Dva rytíři Bílé Růže ve službách knížete země, Herewarda, přišli upozornit Zaklínače, že v zemi není vítán. Po jeho neuposlechnutí se ho neúspěšně pokusili vyhnat, ale byli Geraltem zesměšněni.

Menší zlo – Geralt se naskytne v centru sporu mezi údajnou mutantkou Strakuší a čarodějem Stregoborem. Ve vesničce Blaviken potkává Geralt svého starého známého, starostu Caldemeyna, který nakonec zaklínače znechucen vyžene s varováním, ať se už nikdy nevrací, protože Geralt je při záchraně obyvatel vesnice nucen veřejně povraždit Strakuši i její nohsledy, aby nedošlo k ještě většímu masakru.

Hlas rozumu 4 – Zaklínač Geralt vypráví Iole příběh, jak se stal zaklínačem a podnikal první zaklínačské krůčky. 

Otázka ceny – V zaklínač kontroluje průběh honosné večeře, při které si má dcera vévodkyně Calanthé, mladá Pavetta, vybrat svého nastávajícího. O její ruku se však přijel ucházet také nezvaný host, který tvrdí, že Pavetta je po právu jeho od té doby, co zachránil jejího zesnulého otce z rokle. Situace se velmi vyostří ale nakonec ji zaklínač vyřeší s odpovídajícím nárokem na platbu – a sice Pavettino dítě, které se po narození přidá do zaklínačských řad.

Hlas rozumu 5 – Geralta ve svatyni navštěvuje jeho dlouholetý kumpán a přítel Marigold, z čehož kněžka Nenekke rozhodně není nadšená.

Konec světa – Zaklínač se svým kumpánem dorazí na Konec světa, kde řeší potíže vesnice s čertem, který se usadil v polích a dělá neplechu. Nakonec se ukáže, že čert Torque je jen služebníkem Elfů, kteří žijí v horách po tom, co je lidé vyhnali z úrodných zemí.  

Hlas rozumu 6 – Geralt ve svatyni nadále odolává pokusům Nenekke o jeho uvedení do transu, ve kterém by se rychleji uzdravil. Taktéž poznává zahradu, ve které kněžky pěstují rostliny, které se už jinde ve světě nedají sehnat.

Poslední přání – Geralt se zraněným Marigoldem, kterého otrávil džin spěchá pro pomoc do města Redania, kde potkává cílevědomou, ale nerozumnou čarodějku Yennefer, která Marigolda zachraňuje, ale nerozvážně se pokusí podmanit si džina, který mu zranění způsobil. Po třeskutém boji a zaklínačově pomoci je džin nakonec zapuzen a Geralt s Yennefer končí v mileneckém objetí.

Hlas rozumu 7 – Zaklínač s Marigoldem se vydají na projížďku po okolí svatyně, kde je však přepadají zesměšnění rytíři Bílé růže, a chtějí po Geraltovi, aby se nechal zesměšněným rytířem zranit a zostudit a zachránit si tak život. Geral nakonec využije své obratnosti a lsti, vyhrává souboj proti rytíři a přitom může svobodně odjet z místa střetu. Kniha končí nečekaným kolapsem Ioly a odjezdem dvojice ze svatyně.