Symfonia – In Paradisum

Další album do rodiny tvorby finského génia Tima Tolkkiho, který nedávno rozpustil Revolution Renaissance v době největšího rozpuku a založil tuto „supergrupu“. V době psaní této recenze je nutné podotknout, že Symfonia nakonec vydala také jen jedno album, než ji Timo rozpustil z velmi podobných důvodů, jako RR a poté oznámil tvorbu své nové metalové opery. Co naplat, je to stále Timo, jehož hudba mě prostě baví, a tak se jde poslouchat.

In Paradisum je dalším tradičním produktem, který se může chlubit poměrně vyváženou kvalitou a stavbou téměř všech písní, které do sebe příjemně zapadají. První rozjezdovka Fields of Avalon vás vtáhne do rytmu bez jediného zaškobrtnutí a následujcí Come By The Hills už jen pokračuje v zajetém tempu, stejně jako každá následující skladba. Povinným zpomalením je zde Alayna, která ovšem není pouze povinným doplňkem, nýbrž opravdu vybroušeným klenotem se skvělým melancholickým nádechem, a závěrečná balada Don’t Let Me go, která je ještě vybroušenější, melancholičtější a skvělejší.

Přiznám se, že vydání této recenze odkládám již několik dnů, protože zkrátka moc nevím, co napsat. Deska je skvělá, to by nebyl Timo, ale po tom, co ze sebe dostal před rokem v poslední desce RR už asi jen tak něčím neprobudí stejné emoce. I tak to však leckdo (včetně me) očekával a díky takto vysoké laťce ani tento skvělý počin nemusí působit až tak skvěle. Přesto však skvělý je.

Uděluji 85%