Revolution Renaissance – Age of Aquarius

Druhý zářez nově zformované bandy pod taktovkou Tima Tolkkiho, který opět dokazuje, že patří k naprosté skladatelské a hráčské elitě. Druhé album je co se tempa týká opakem prvního. Zatímco v New Era vše kvapí svižným tempem, zde se ihned po úvodních tónech začne rozlévat všudypřítomná deprese a pozvolné melodie, pobízející ulehnout k dlouhému spánku. Ale jakému spánku! Ke spánku plnému dravých, a jak je Timovým dobrým zvykem, neuvěřitelně chytlavých a neohraných melodií.

Faktem je, že po pár prvních posleších mě nikdy nekončící táhlé melodie, které jsou opravdu jen zřídkakdy vystřídány něčím trochu rychlejším, dokonale přesvědčily, že stejné hodnocení jako první deska si Age of Aquarius zkrátka nezaslouží, a že nějaké to procento uberu.

Omyl! Album je sice táhlé, pomalé, depresivní, ale jak jsem uvedl výše, stále je v něm natolik čiré originality, kterou jste nikde jinde neslyšeli, že ho zkrátka nemůžu pasovat níže. Toto rozhodnutí nakonec ještě více potvrzuje finálová skladba Into the Future, která je naprosto dechberoucí. Jako by křičela do světa „Hej! Těch předchozích 50 minut, všechno to byly lži! Na světě je přeci krásně, tak běžte ven, a křičte z plna hrdla, jak milujete život!“ A co na to já? Já miluji tuhle bandu!

Uděluji 85%