Chaos Magic

Timo Tolkki o sobě po totálním propadáku s druhým Avalonem hodně dlouho nedával vědět a veřejnost se domnívala, že se nejspíše opět dostal do křížku se svými psychickými problémy, které mohl zdrcující neúspěch opět přivést na scénu. Mistr sám dokonce na svém facebookovém profilu zveřejnil neurčitou informaci o tom, že je dlouhodobě vážně nemocen, ale že se začíná cítit lépe, a brzy se fanoušci možná dočkají závěrečného dílu Avalonu. Pak ale jako blesk z čistého nebe přišla zpráva o chystaném projektu, ve kterém Timo spojí síly s chilskou kráskou Caterinou Nix, aby společně představili Chaos Magic. Tenhle počin se vlastně od výše zmiňované metalové opery vůbec ničím neliší, snad jen tím, že je v porovnání s druhým Avalonem o velkou porci poslouchatelnější. To však ani zdaleka nemusí znamenat, že jde o něco extra kvalitního. Takže jak to s touto jednohubkou vypadá?

O žádnou extra kvalitu opravdu nejde, to lze říct hned na začátek – Chaos Magic je posloupností 11 skladeb, z nichž většina jede v naprosto stejném tempu, s nápadně podobnými refrény a jen sem tam vás donutí zaposlouchat se a říci si „skvělý nápad“. Abych to upřesnil, nejde ani v jednom případě o žádné propadáky a většinou si s přehrávačem i trochu zabroukáte (obzvlášť při libozvučném nástupu po intru k písničce Passionflow), ale je to celé takové nějaké nemastné neslané, zkrátka stejné. Chybí nějaký velký hit, nebo vlastně v případě Tima Tolkkiho by se dalo říct, že chybí celá deska hitů, na které jsme u něj zvyklí. Snad jen skladby I Am Alive a One Drop Of Blood by se daly označit za jakési tahouny alba. Ani po několika desítkách posleších by mě však nikdo nedokázal přesvědčit k tomu, abych si jen tak z praku na nějakou z melodií vzpomněl.

Zvuk desky je bohužel také úplně stejně plochý a nicneříkající, jako u posledního Avalonu. Kytary si nenápadně brumlají v šedém a ztraceném pozadí a ubohé bicí, které asi nejsou, ale rozhodně zní jako počítačem namlácené, se s nimi o tu malou a nevýraznou linku tak trochu perou. Do toho Caterina, která jediná je z toho spolu s klávesami docela obstojně slyšet sem tam něco zazpívá – a ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale rozhodně to není nijak zvlášť dobré.

Chaos Magic je pro mne jako pro Timova zapáleného fanouška dalším velkým zklamáním. Nemohu to sice odsoudit úplně, neboť poslouchatelné to opravdu je, ovšem nic to ve vás nezanechá. Strašně moc si přeji, aby Timo našel svou někdejší kreativitu, vyměnil nahrávací studio a strašně moc nás napálil s následujícím Avalonem. Je to zbožné přání, nebo na to Timo stále máš?

Uděluji 50%