Pokémon Sun & Moon (Nintendo 3DS)

Nejnovějším přírůstkem do královské herní série od Nintenda jsou Pokémon Sun a Moon, ve kterých se hráči dostávají do regionu Alola, tvořeného tropickým souostrovím. Uběhlo již 20 let od doby, kdy japonský autor série Satoši Tadžiri představil tenhle megaúspěšný fenomén světu a Nintendo ve spolupráci s vývojářským studiem Game Freak sérii poměrně razantně obměnilo. Ne, že by se snad změny týkaly základních principů původních her, ty už se asi nezmění nikdy, ale tato generace pokémonních her i přesto přináší pravděpodobně nejrazantnější změny mezi jednotlivými generacemi.

Svět i pohyb (ne)úplně ve 3D

Je to zvláštní paradox. Poprvé v historii série je celý region kompletně ve 3D grafice a totálně osvobozen od pohybu ve čtvercových sítích (dokonce už k pohybu nelze využít křížový ovladač, ale je nutné chodit 360 stupňovým circle-padem), a přesto je v nové generaci vypnuto reálné 3D zobrazení, které konzole Nintendo 3DS nabízí. S nejvyšší pravděpodobností je to proto, že hra z konzole mačká graficky opravdu maximum a stereoskopické zobrazení by na dosluhující hardware bylo již příliš. A je pravdou, že Alola region vypadá opravdu naprosto kouzelně, takže tuto drobnost Nintendu velice rád odpustím, protože i bez reálného 3D je pohyb po ostrovech regionu krásným zážitkem. K mému velkému překvapení se navíc jen opravdu velmi málo stává, že výkon konzole na grafické výpočty nestačí a hra ztratí ze své jinak dokonalé plynulosti (např. při využití speciálních Z-útoků, nebo při soubojích více jak 2 pokémonů). Moc nerozumím tomu, proč multi-souboje nejsou graficky trochu osekané, nebo úplně vyřazené, protože zpomalení hry je při nich poměrně markantní a železně pravidelnou událostí – stejně jako v předchozí 6. genreaci.

Důraz na příběh

Noví pokémoni nezůstávají pozadu ani v trendu posledních let, který klade vysoký důraz na příběhové linky. Ty jsou zde sice přísně nalajnované, ale díky tomu přinášejí množství zajímavých zvratů a ke konci hry, kdy příběh vrcholí, i velmi dramatických situací. Když se do sebe zostra pustí pokémonní strážci jednotlivých ostrovů regionu (tzv. Totemoví pokémoni) spolu s nájezdníky z jiné dimenze (Ultra beasts), alespoň drobnému mrazení se určitě neubráníte. Ano, řekl jsem opravdu nájezdníci z jiné dimenze – přeze všechnu chválu příběhu musím s politováním uznat i to, že léty zajetá šablona se zničením celého světa je stále ve hře a vy jako hlavní hrdina příběhu budete muset tuto katastrofu opět odvracet. A přitom si jako vždy můžete nachytat několik legendárních potvůrek, které nebude úplně jednoduché lapit.

Ovládání s obtížnost

Ovládání patří k těm částem hry, které se od minulých generací změnilo téměř nejvíce. Hra se snaží k sérii přitáhnout nové hráče a stává se oproti svým předchůdcům až k smíchu jednoduchou. Zcela zapomeňte na dlouhé hodiny a hodiny procházení dungeonů a hledání, kde pokračuje další část příběhu. Dungeony jsou v nové generaci zjednodušené tak, že by je zvládlo vyřešit 4-leté dítě, a prakticky se dá říct, že to ani žádné dungeony nejsou. V rámci procházení příběhu navíc na mapě vždy svítí bod, kam se máte vydat, takže vždy přesně víte, kudy dál. Je-li to však dobře, či špatně, jsem se zatím úplně nerozhodl. Je pravdou, že absence dlouhých a místy až únavných dungeonů a bludišť je příjemnou úsporou času, kterého je dnes stále méně, ale na stranu druhou tím hra přišla o prvek, který ji od samého začátku charakterizoval.

Jinak ale musím ovládání přiřknout jen samá pozitiva, protože je příjemně barevné a velmi intuitivní. Obsahuje spoustu maličkostí, jako např. zrušení výběru PC, ke kterému se po nabootování v pokécentru přihlásíte, a také výběr, zda chcete ve storage systému provádět ukládání, organizaci, nebo vyzvedávání pokémonů. Teď zkrátka jen přijdete k PC, spustíte ho a jediným kliknutím už jste ve správě svých úložných boxů. Může se to zdát jako maličkost, ale ve skutečnosti to ze hry odstraňuje jeden z nejotravnějších prvků, které nikdo nepoužíval.

Nové prvky

Novinkou v regionu Alola jsou tzv. Z-kameny a Z-útoky. Pokud vlastníte např. kamenný typ Z-kamene, může váš pokémon jednou během souboje využít extrémně silný Z-útok kamenného typu, který je schopen většinu soupeřů vyřadit na první dobrou a ještě k tomu skvěle a efektně vypadá. Škoda jen, že po soubojích více jak dvou pokémonů jsou právě použití těchto útoků místem, kde se plynulost grafiky umí poměrně výrazně snížit.

Úžasnou novinkou je absence nutnosti učit pokémony HM útoky typu létání nebo plavání, abyste se mohli dostat na určitá místa. Pro většinu z nás to znamenalo, že u každého pokémona v partě jsme museli jedno cenné místo pro útoky z celkových 4 rezervovat pro útok, který slouží k pohybu mimo souboje. Sun a Moon tohle od základů mění. Když potřebujete využít let, plavání, nebo jakýkoliv nestadarntní pohyb v terénu, stačí si zavolat jakýmsi „pagerem“ a pokémon, který tuto schopnost ovládá, vám přiběhne na pomoc, aniž byste se museli o cokoliv starat, nebo ho to učit. Nemusíte ho vlastně vůbec ani mít, čímž máte u svého týmu k dispozici mnoho slotů pro útoky, které využijete v soubojích.

Další novinkou je možnost navštěvovat kadeřnictví a obchody s textilem v různých městech, kde můžete nakupovat a měnit tak vzhled své postavy – není to sice kriticky důležitá věc, ale já říkám proč ne. Když si chcete postavu, se kterou trávíte desítky hodin, trochu přizpůsobit, proč ne.

Zrušeno je cestování po záhoncích a zdlouhavé zalévání pěstování bobulí. Tentokrát je kdesi na mapě ukryto místo zvané Poké Pelago – množství malinkatých ostrůvků určených jenom pro vás, které si můžete vybudovat, a kam si můžete zaletět a ve zrychleném módu pěstovat bobule, sklízet pokémonní ňamky, nebo i vysílat aktuálně volné pokémony na expedice do dolů, odkud vám mohou přinést mimo jiné i cenné vývojové kameny. Poké Pelago nabízí ještě více možností, ale popravdě mě časem přestalo bavit tam neustále létat a dělat tam stále dokola ty samé činnosti. Ve zkratce se jedná o místo, kam můžete dát své pokémony místo uložení do boxů a oni vám tam za odměnu generují různé předměty a zdokonalují se bez vaší asistence.

Poslední zásadní změnou, která určitě stojí za změnu, je zrušení konceptu stadionů. Skutečně, v Alola regionu nenajdete ani jeden pokémonní stadion, ve kterém byste bojovali o odznaky. Místo toho je na souostroví několik různých „zkoušek,“ kterými musíte projít, abyste dostali Z-kámen nového typu a mohli v příběhu pokračovat dále. Na začátku příběhu Alola region dokonce nemá ani vlastní pokémonní ligu, která se v průběhu příběhu na špičce vysoké hory teprve buduje, abyste se mohli stát jejím prvním mistrem. Připravte se tedy na procházky deštěm, pouští, ale také vysokohorskými vánicemi, ze kterých vás budou téměř zebat prsty na konzoli.

Závěrem

Sedmá generace Pokémon her mě opět velmi chytla. Je pravdou, že se hodně změnila, otevřela se potenciálním novým hráčům velkým zjednodušením prakticky všeho, ale mě tenhle styl vlastně vůbec nevadí. Poměrně silný, i když tuctový příběh vůbec není špatný, protože nabízí množství epických a dramatických situací. Pryč jsou složité bludiště a dungeony, kde musíte přemýšlet a řešit hádanky. Grafikou tahle generace doslova vyráží dech a i když je Nintendo 3DS dosluhující hardware, tak si díky této hře uvědomíte, že trochu toho dechu mu ještě nakonec zbývá. Pokémon Sun a Moon jsou tedy opět skvělé hry v nejlepší formě, Nintendo tady jede opravdu na jistotu. Důkazem budiž i to, že je to první hra po remaku původní generace, která mě po odehrání 30 hodin příběhu donutila investovat dalších 60 hodin do kompletního doplnění regionálního pokédexu, čítajícího 400 pozic. Uznávám, že ke konci už to byla opravdu jen čirá povinnost a zábava byla kdesi schovaná, ale stejně mě to nedalo. I po sedmi generacích tedy herní série Pokémon nadále zůstává povinností pro každého pokémonního fandu.

Uděluji 85%