Strážci Galaxie – vol. 2

Uběhly 3 roky od prvního dílu (což je mimochodem podle mě tak akorát dlouhá doba mezi filmovými pokračováními) a James Gunn přichází do kin se sequelem úspěšných Strážců galaxie.

Začátek téhle komiksové série byl poměrně zásadním dějovým posunem pro celkové směřování MCU a já se tak tentokrát poměrně těšil, že dostaneme další výrazný dějový posun a třeba se dozvíme něco více o kamenech nekonečna, okolo kterých se začíná vyvrcholení dekády s Marvelem točit. Nebudu vás dlouho napínat – byl to omyl. Druzí Strážci se rozhodli pro čistokrevně zábavnou, barevnou, krásnou, megalomanskou a bůhví jakou ještě akci, avšak bez špetky smysluplného děje, který by vývoj univerza jakkoliv posunoval. Neberte mě špatně, znovuzvolený režisér dokázal, že na tenhle žánr opravdu bezpochyby má, protože celý film je opět řemeslně zvládnutý do posledního detailu a ve vizuálu opravdu nenajdete absolutně žádné kompromisy, ale když to není podepřené ničím duchaplným pod tím, zákonitě to musí být tak trochu zklamání.

James Gunn v sequelu pravděpodobně vytušil mé přání z minula a mírně ubral klasických osmedesátkových hitů a přidal na originální hudbení tvorbě – bohužel typicky ve stylu Marvelu, takže výsledek byl ten, že z audia si kromě výbuchů a zvuku nejrůznějších paprskometů příliš nezapamatujete – hudbu tedy rozhodně ne. Když o tom vlastně zpětně přemýšlím – byla tam vůbec nějaká?

V porovnání mých zápisků z pomalu končící dekády marvelovského komiksového univerza na filmovém plátně si začínám uvědomovat jednu zajímavou věc. Většinou se poměrně často opakuji ve dvou věcech – zatímco žánry všech filmů jsou zábavně rozmanité, tak vizuální stránka (většinou téměř bezchybná) a hudební doprovod (až na vyjímky tragicky nudný) jsou ve všech filmech takřka totožné a upřímně nechápu, proč si Marvel trochu nedupne a kvalitu soundtracku si neohlídá, protože potom bych mohl všem jeho jinak bravurně zvládnutým filmům dávat mnohem vyšší hodnocení. Takto si musím stát za svým pravidelným a trochu se opakujícím hodnocením – vizuál je top class, soundtrack tak nějak chybí, a tentokrát  bohužel chybí i hlubší příběh a rozvoj MCU nezachraňuje ani ohromná kadence celkově pěti titulkových a potitulkových scén. A abych nezapomněl – noví Strážci jsou jak jinak než velmi vtipní, množství vtipu si u Marvelu ohlídat umí a tentokrát se hlavně díky Draxovi při prvním zhlédnutí zákonitě budete řezat do kolen stejně, jako já.

Uděluji 70%