Star Wars: Epizoda VII – Síla se probouzí

Nové Hvězdné války! K recenzi tohoto ostře očekávaného filmu jsem se chystal předlouhý rok a poctivě jsem jej zhlédl hned několikrát, protože příležitost zrecenzovat oživenou legendu z těch největších, ta se naskytne jen párkrát za život, a tak se k tomu musím i já postavit maximálně zodpovědně.

George Lucas coby otec ságy Star Wars dospěl k rozhodnutí, že téma je po letech připraveno znovu ožít a bavit další generace. Důsledkem tohoto rozhodnutí byl prodej práv k tomuto universu spolu s filmovým i zvukovým studiem a dalšími náležitostmi studiu Disney za 4 miliardy dolarů. Tím se otevřely dveře pro oživení příběhu o předaleké galaxii. Milionům fandů zaplesala srdíčka (mě osobně také) a miliony jasnovidců ihned po přečtení zprávy o prodeji už předem věděly, že se tohle nikdy nemělo stát. Avšak filmový průmysl vždy byl, je a bude o penězích, a tak se celosvětové trháky nakonec vždy zas a znovu oživí, protože přináší prakticky jistý astronomický zisk. A tak se v roce 2015 dostává do kin sedmá epizoda Hvězdných válek a strhává na sebe globální pozornost a troufám si tvrdit, že se stává nejvýznamnější kinoudálostí milénia. A s čím tedy Disney na promítací plátno přichází?

Snímek s podtitulem Síla se probouzí začíná několik desetiletí po událostech z poslední epizody, kdy je povstalci zničeno Galaktické impérium a ze scény odstraněni mistři Temné strany síly. Od chvil tohoto triumfu uběhlo 30 let a předaleká galaxie opět stojí na pokraji vypuknutí nové občanské války mezi odbojem a Prvním řádem, který se zrodil z popela sraženého Impéria. Na scénu se vrací staří známí hrdinové z původní trilogie Han Solo (Harrison Ford), princezna Leia Organa (Carrie Fisher) a Luke Skywalker (Mark Hamill), kteří tvoří jakýsi spojovací můstek mezi původní ságou a nově vznikající trilogií, jenž bývá často chybě označována za restart. Jde však o čistokrevné pokračování příběhu, takže po trojici starých známých, kteří jistě potěší hlavně pamětníky a fandy ságy, se do příběhu dostává velké množství nových postav. Některé jsou velmi povedené (např. fanatický generál Hux, či roztomilý droid BB-8), některé jsou povedené o dosti méně (podivínský velitel Prvního řádu Kylo Ren a nejvyšší vůdce řádu Snoke), a u některých si zatím rezervuji právo vytvoření si názoru až po další epizodě (např. tajemnou minulostí opředená hlavní hrdinka Rey).

Staré i nové figurky jsou tedy rozestavěny na čerstvě připravenou šachovnici a začíná kolotoč událostí a nových záhad, které vygradují v dalších epizodách. Je nade všechny pochybnosti jasné, že sedmé pokračování mělo nezáviděníhodnou úlohu – každý od něj čekal to své. Sklaní fandové ságy se těšili na trojici starých hlavních hrdinů a odkazy na minulé trilogie, mladá generace očekávala pořádný digitální nářez a tvůrčí tým do toho všeho musel stihnout položit pevné příběhové základy pro množství nových epizod, které se na nás v příštích letech chystají. Úloha vskutku nelehká. A bojím se, že i přes veškerou snahu byly některé z očekávaní splněny jen určitou měrou.

Tak tedy k očekávání číslo jedna – odkazy na původní filmy, staré hrdinské trio a nostalgická přání oživit co nejvíce vzpomínek. Aktivní účast Hana Sola a ostatních ze staré gardy rozhodně mocně zapůsobila a neomylně v srdcích fandů spojila staré časy s tím, co bude následovat. Bojové stroje na obou stranách konfliktu byly vylepšeny, naleštěny, ale stále jim zůstaly staré známé a silně neaerodynamické prvky. Třešničkou na dortu v tomto směru byl skoro až dojemný minipříběh hybernujícího R2-D2. A tím to vlastně v zásadě končí, drtivá většina času je věnována přípravě půdy pro budoucnost, nikoliv ohlížení se do minulosti. Průšvih nastává při uvědomění si, že nostalgické vzpomínky nebyly vloženy do nového příběhu, ale do ubohého a ničím nezajímavého recyklátu původní čtvrté epizody. V tento okamžik jsem si jako divák pomyslel, že lidé, kteří vzduchem pálí slova jako znovunatočení, nebo restart vlastně nejsou až tak úplně mimo, neboť námět a vlastně i scénář je až k uzoufání podobný prapůvodnímu začátku (tedy čtvrté epizodě Nová naděje). Na první pohled obyčejný člověk začíná objevovat svou sílu a nadání a zaplétá se tak do mlýnku událostí mezi dvěma znesvářenými stranami, z nichž jedna usiluje o dominanci nad celým světem a své postavení si snaží vynutit ničivou zbraní ve formě umělé hvězdy, která může zlikvidovat celé planety. Jen opět o dost větší, než posledně. Nebudu vás napínat a ani vám to nebudu šetřit jako překvapení – opět se setkáme s Hvězdou smrti (jen o něco větší, mocnější a nově pojmenovanou) a opět bude potřeba ji zlikvidovat starým známým způsobem. Opravdu nechápu, jak tohle mohli tvůrci dopustit.

Audiovizuální zpracování bylo utvořeno s maximální možnou mírou pečlivosti – divák všude rozeznává původní a naučené tvary lodí, zbraní, budov a vůbec všeho, co se ve filmu ocitá. Vše je decentně vylepšeno a upraveno, aby to odpovídalo třicetiletému dějovému posunu, a tak si diváci, kteří milují moderní digitální efekty rozhodně přijdou na své, protože film opravdu dostal velmi líbivý moderní kabátek a vizuální magie zde dosahuje opravdu špičkových kvalit, čímž prezentuje, jak moc se rok od roku tyto technologie vyvíjí. Zároveň však zůstal zachován fakt, že na každé nastavení a přepnutí čehokoliv existuje někde stará dobrá analogová páčka či tlačítko a moderními displeji spolu s dotykovými ovládacími panely, či rovnou hologramy se velmi uvážlivě šetří. Řemeslné dílo se tedy vyvedlo na jedničku s hvězdičkou a otevřelo prostor pro nové a moderní Hvězdné války.

Hudebně se dle očekávání vsadilo na jistotu s opatrnou měrou nových prvků. I zde musím hodnotit kladně, protože přesně tak jsem si to přál – vzpomenout si na klasická hudební témata a sem tam je mít doplněné o nějaké ty nové melodie, či tóny. Zde netřeba dalších slov.

Suma sumárum, sedmá epizoda měla nelehký úkol splnit očekávání několika různých diváckých kategorií a zároveň vyšlapat cestičku budoucím pokračováním. Za nejlepší momenty filmu považuji silný proslov generála Huxe před nastoupenou armádou Prvního řádu a humornou scénku s jedním z cholerických záchvatů hlavního záporáka, při které duo vystrašených stormtrooperů bezostyšně vzalo dráhu – ano, i do předaleké galaxie už pronikl typický hollywoodský humor. Grafický kabátek a ozvučení bylo na očekávané špičkové úrovni, ne však výše. Co však považuji za naprostý průšvih je totálně zrecyklovaný příběh a až příliš odvážné ztvárnění nejvyššího vůdce Prvního řádu Snoka, který na mě působil jako fantasy trol vypůjčený z tolkienovy Středozemě a při jehož prvním objevení se před mýma očima jsem nedokázal myslet na nic jiného, než že si z nás musí někdo dělat srandu. Stejně tak filmu chyběla hutná temná atmosféra epizod dávno minulých, při kterých divákovi z temné strany až mrazilo. Sedmá epizoda je v tomto směru až příliš plochá a emoce i přes velmi nečekaný zvrat ke konci filmu probudit zkrátka nedokáže. Takže ano – nové Star Wars jsou obrovskou událostí, která začíná novou epochu kinosálových vypalováků a pohádkových zisků, o tom není nejmenších pochyb. Ale i když je mi to osobně strašně moc líto, přístup do sekce osmdesátkových hitů si zatím nezaslouží. To však neznamená, že si je i po 3 opakováních v jediném roce brzy rád nepustím znovu a že se zatraceně netěším na to, jaké příběhové zvraty se na čerstvě zorané a osázené půdě chystají v dalších epizodách a jak budou objasněny záhady a původy postav, které mi rozhodně nedají spát.

Uděluji 70%