Skleněný dům

Netrvalo dlouho a několik minut po dopsání recenze na G.I. Joe se na televizní obrazovce rozehrály úvodní titulky ke staršímu dramatickému thrilleru Skleněný dům. Je jasné, že spánek se prozatím musí odložit a ještě dnes se dočká mé subjektivní recenze další snímek.

Přiznám se, že tenhle film jsem viděl už tolikrát, že si skoro pamatuji každou ze scén, považuji ho za takovou thrillerovou klasiku, ale to jen a pouze proto, že jinak nejsem příliš fanda tohoto žánru a snad jsem ve svém životě dostal více vosích žihadel, než je počet zhlédnutých filmů s nálepkou thriller. Proto i mé rychlé zhodnocení berte s ještě větší rezervou než obvykle 😉

Hlavní a jedinou výraznou postavou (přesto, že ve filmu je jich oficiálně asi více, ale nic zvláštního nepředvedli) se stala Leelee Sobieski v roli náctileté dívky, která po tragické smrti rodičů musí spolu se svým bratrem snášet terorizující péči svých nových pěstounů, kteří jsou na oko velmi zámožní a na úrovni, ale ani zde nic není tak, jak se zdá. Povedení manželé nejen, že se topí v dluzích, berou drogy, ale ještě navíc vymysleli skvělý plán, jak finančně velkoryse zajištěné děti využít ke svému prospěchu.

Přesto, že zápletka je poměrně klišovitá a je divákovi odhalena snad až příliš brzy, filmu místy nechybí mrazivě temná atmosféra a výborný spád, který ani chvilku nenudí. Atmosféra pro mne byla ještě více intenzivní asi díky tomu, že na tento typ filmů se běžně nedívám. Zkrátka příjemná malá změna. Musím zde hluboce smeknout klobouk dolů před těmi, kteří tento žánr konzumují pravidelně a dokáží si stále udržet optimismus v žilách. Já mám na pár měsíců co se thrillerů týče splněno.

Uděluji 75%