Predátor

Po zhlédnutí kompletní antologie Vetřelec je na řadě Predátor. Ne, že bych měl něco proti Sigourney Weaver, ale na Arnolda Schwarzeneggera jsem se těšil mnohem více 🙂 . Tento snímek pochází časově ještě z počátků jeho hvězdné filmové kariéry, a tak je velmi zábavné sledovat jeho grimasy, se kterými by byl jen sotva přijat na jakoukoliv hereckou školu.

Predátor patří mezi klasické old-schoolové akčňáky osmdesátých let. Takové ty, ze kterých cítíte benzín a střelný prach i skrze televizní obrazovku – a to se cení, jelikož podobné poklady už dnes snad kromě Silvestera Stalloneho nikdo jiný netočí. A možná právě proto je třeba konstatovat, že skupina drsných vojáků, ze kterých padají hlášky častěji, než vejce z vesnických nosnic, už dnes působí spíše poněkud úsměvně, než aby dokreslovali hutnou atmosféru pralesa, kde jsou nelítostným Predátorem loveni. Film dnes patří opravdu mezi klasiku, takže drobné nedostatky v akčních scénách, které jsou značně nepřehledné a až příliš heroické mu jistě všichni odpustí. Narážím zde na záchranou akci, kde naše skupina neohroženě téměř bez krytí vraždí nepřátele bez mrknutí oka a jakéhokoliv škrábnutí snad celých deset minut. Naopak speciální efekty nejsou na osmdesátá léta vůbec špatné a trochu tu předchozí ztrátu dotahují.

Těžko z dnešního pohledu sumarizovat, když od uvedení Predátora do kin uběhly necelá tři desetiletí. I tak je to ale žánrová klasika, která je pro všechny fandy osmdesátkových stříleček a také sci-fi příznivce povinností.

Uděluji 75%