Nevědomí

K tomuto filmu jsem se dostal poměrně náhodou, když jsem hledal něco, na co bych se jukl sám bez mé drahé polovičky, kterou sci-fi tématika příliš nebere. Nečekal jsem od filmu nic závratného, ale už po deseti minutách mi bylo jasné, že jsem to zase podcenil.

Vizuální zpracování mi doslova vyrazilo dech – je to takové to sterilní bílo-skleněné sci-fi, které máme všichni tolik rádi 🙂 . Přestože o tomto sterilním zpracování a jeho realističnosti všichni víme své, tady mě to prostě sedělo, nebylo to vůbec kýčovité, ani příliš přehnané. Zkrátka jen úžasně uhlazené a vypiplané. Stejná superlativa se nebojím použit i na adresu ozvučení a hudby, která tomuto vzhledu sedne jako prdec na hrnel. Je úžasně výpravná, epická a bůhvíjaká ještě – vždy skvěle podtrhuje danou scénu.

Příběhová linie už trochu drhne. První polovina filmu vás opravdu nadchne i po této stránce, vy si říkáte „KONEČNĚ!“, ale potom se čas přehoupne do své druhé půlky a vy si začnete uvědomovat, že je to zase stejný kýč, jako všude jinde a chce se vám opět křičet. Tentokrát však „BOŽE PROČ!! 🙁 “

Suma sumárum, audiovizuální zpracování je geniální a bez jakýchkoliv výtek. Příběh vás zpočátku připraví na něco velmi originálního a neotřelého, ale nakonec sám sebe pozře a zase vyplivne. Veliká škoda, ale i přesto úchvatná podívaná, která si v mé sbírce najde trvalé místo. Zákaz sledování jinde, než v obrazově a zvukově dokonalém domácím kině.

Uděluji 80%