Muži, kteří nenávidí ženy
Hodnocení tohoto snímku jsem odkládal snad více, než začátek učení na maturitní zkoušky. Ani ne tak proto, že to není úplně můj žánr (tvrdím, že dnešní svět je temný a zvrácený dost na to, než abych si tu myšlenku ještě více prohluboval sledováním thrillerů), jako spíše z důvodu, že sám sobě nechci přiznat intenzitu, s jakou na mne film zapůsobil.
Dramatický příběh natočený podle předlohy švédského spisovatele Stiega Larssona diváka zavede na ostrůvek odstřižený od světa, který obývá zámožná, avšak do morku kostí zkažená rodina s temnou minulostí. Novinář z investigativní švédské redakce ztvárněný Danielem Craigem se na pozvání jednoho z jejích členů vydává na jeho návštěvu, během které se pokouší objasnit nechvalně proslulou a záhadnou minulost svých hostitelů a zároveň tímto dlouhým výletem na nějaký čas sám uniká před svými nedávnými přešlapy v redakci. Jeho výstřední pomocnice (Rooney Mara), která je typickým příkladem nefungujícího systému, ale zároveň velmi bystrou a schopnou hackerkou mu v tomto úkolu pomáhá, aniž by oba tušili, do čeho se vlastně zapletli, a že temná minulost rodiny Vangerů vlastně nikdy neskončila a protkává i současnost seč jen může.
Abych se přiznal, raději bych hlavní námět filmu odvyprávěl ještě mnohem, mnohem podrobněji, jen abych se ještě chvíli nedostal k řádkům, na kterých je nutné vyřknout verdikt. Film na mě velmi intenzivně zapůsobil, ale zkrátka nevím, jestli to bylo proto, že moc často thrillery nesleduji, a tak není složité mě vyvést z míry, nebo jestli byl opravdu tak dobrý. Knižní předlohu neznám, a tak nezbývá, než jen odhadnout, že scénář byl opravdu na velmi vysoké úrovni, které rozhodně nechyběl smysl pro drama doplněné vytříbeným vizuálním stylem. Možná jsem také ovlivněn tím, že nekončící zasněžená krajina, která nám byla ze Švédska představena se mi osobně silně zamlouvá a během horkých středoevropských lét bych na tohle krásné a úžasné místo, kde ponurá noc plná kousavé zimy a sněhu nikdy nekončí, téměř bez váhání vyrazil – tedy alespoň na nějaký čas.
Sem tam jsem nabyl dojmu, že u intimních scén, které dávají na odiv tvrdý život hlavní hrdinky opravdu mohli tvůrci trochu zvolnit, ale asi už by to potom nebylo ono, a film by nebyl tak tvrdým odrazem nechutné reality. Nevím, co víci říct. Snad jen, že jsem uvažoval o zcela čistokrevné osmdesátce, ale jakožto nečtenář předlohy jsem se až příliš často ztrácel v poměrně rychle ubíhajícím a zároveň značně nepřehledném ději plném různých jmen a investigativní práce ubíhající jak na běžícím páse. To hlavní jsem sice vždy pochytil, ale často jsem se musel v mysli několikrát vracet a silně přemýšlet nad předloženými detaily. Jinak se ale jedná o vyvážený, drsný a velmi poutavý příběh.
Uděluji 75%
