Království nebeské

Velkofilm Ridleyho Scotta z prostřední středověku vyprávějící o nekonečném sváru křesťanů a muslimů za dob Křížových výprav je jedním z mých oblíbených nejen pro své středověké dobové zařazení, ale také pro smysluplný, i když z kontextu poněkud vytržený děj, který pravdivě odhaluje mnohé z této pro Svatou zemi velmi neklidné doby.

Hlavní postavou je Balien (Orlando Bloom), který se z pozice kováře rozhodně absolvovat cestu do Svaté země za očištěním, které po hříchu své ženy, jenž spáchala sebevraždu, vyhledává. Během svého dobrodružství odhaluje tajemství svého pravého původu a stává se mocným mužem, který bude rozhodovat o osudech křesťanského obyvatelstva v tehdejší Svaté zemi. Jeho příběh je sice fikcí, nicméně pozadí náboženské války je producentem a režisérem v jedné osobě vykresleno se slušnou dávkou objektivity a nepřiklání se zcela na stranu křesťanů, jejichž tehdejšími motivy byly v mnoha případech nezřízená krvelačnost a touha po moci a bohatství. Proti nim stála početná armáda muslimů vedená slavným sultánem Saladinem, který byl vykreslen jako velmi chytrý a čestný muž, který jde do války hlavně z donucení vládnoucích elit. Jeho role byla velmi zajímavá, avšak přesnost jeho kultivovaného a čestného chování nedokáži posoudit.

Film je tedy postaven na slušném a dospělém příběhu, ve kterém se kromě výše zmíněného kováře vystřídá mnohem více důležitých postav, které svými činy zasáhnou do osudu izraelského území. Během tohoto vyprávění se vsází na opravdu zvučná jména, jako např. Liam Neeson, Jeremy Irons, ale také Eva Green, která jako obvykle nesmí chybět v roli nejodpudivější ženy široko daleko. Vizuál filmu je na tehdejší dobu velmi slušný a decentně provedený, takže jediné, čemu jsem měl problém uvěřit, byly Orlandovy kříšťálově bílé zuby svítící prakticky v každé scéně, a které středověkému kováři opravdu nevěřím :-).

Nejvíce se mi líbilo jakési skryté poselství, které film svým snaživě nestranným pojetím a také mnoha pronesenými moudry přináší divákovi. Ten si tak může poměrně snadno uvědomit, že křesťanství za dob svého největšího rozmachu zdaleka nebylo náboženstvím míru, ale naopak podnikalo agresivní a po moci prahnoucí výpady do míst, kde se střetávají 3 světová náboženství. Možná právě proto musel celý snímek skončit skoro až mrazícím upozorněním, že ani po téměř tisíci letech není „mír“ v Jeruzalémě nijak pevný.

Království nebeské si v prodloužené 3 hodinové verzi sem tam rád pouštím opakovaně. Přesto, že se nejedná o žádný superhit, který by byl bůhvíjak hluboký a atmosférický, mam jej jako většinu středověkých filmů rád proto, že zábavným způsobem přináší divákovi hodnotné a pravdivé historické informace, které mohou podnítit jeho zájem o dané historické období.

Uděluji 75%