Hobit: Neočekávaná cesta
Říkáte si, zda jsem nepopletl titulek? Zda jsem si všiml, že právě teď běží v kinech již druhý díl Hobita? Ano všiml. Tak proč, že recenze prvního dílu? No přeci proto, že právě dnes jdu do kina na ten druhý 🙂
Ale teď vážně – Jacksonovu filmovou trilogii Pán prstenů už v mých filmových měřítkách asi nikdy nic překonat nedokáže. Ale jestli doufám, že se tomu někdy někdo přiblíží, pak také doufám, že to bude právě Hobit, který si bere na paškál události z doby cca 60 let před vznikem Společenstva prstenu. Hobit měl být původně vzhledem k jedné poměrně krátké knize pouze dvojdílným počinem, ale nedlouho po startu natáčení úvodního snímku režisér Peter Jackson prohlásil, že má tolik kvalitního natočeného materiálu, že by si přál film rozdělit opět do trilogie. A tak se také stalo. Vyražme tedy na první třetinu hobitovi neočekávané cesty.
A že je rozhodně na co se těšit. Hned z kraje je potřeba zmínit, že stejně jako se knižní předloha Hobita (ne, že bych ji četl) značně žánrově i délkově od Pána prstenů liší, stejně tak se liší i filmová verze. Pán prstenů je velkolepý epický příběh, který ve svém vyprávění obsahuje téměř celou Středozem a její osud, zatímco Hobitova dobrodružství, přestože s tím režisér velmi statečně bojoval, popisují pouze její menší část, kde se odehrává příběh Bilba Pytlíka a několika trpaslíků, z nichž ani jeden nesahá svým trpasličím vzezřením starému dobrému Gimlimu ani po kotníky. Celý příběh je mnohem komornější, menší a pohádkovější. A s tím přichází i moje největší výtka tomuto filmu, která se týká Radagastova ježka a králíků. Tam totiž Peter Jackson asi musel šlápnout do hodně velkého koňského koblížku, když si nevšiml, jak strašně kýčovitě Radagastovo zvířectvo v jinak řemeslně dokonale zvládnutém filmu překáží. Myslím to zcela vážně, na celém velkofilmu je právě jeden malý ježek to, co mi nejvíce vadí. Nevadí mi, že první polovinu filmu se ve filmu nic moc neděje, to považuji za argument zhýralých a zkažených filmových diváků, kteří potřebují akci s nejméně padesáti mrtvými, aby se přinutili otevřít oči a film začali sledovat. Nevadí mi ani to, že někteří nepřátelé byli pojati až příliš vtipným dojmem, protože přiznejme si, že poslední hláška umírajícího krále podzemních skřetů prostě neměla chybu. Nevadili mi ani hádající se zlobři. Ale kruci, ten ježek mě vytočil! Sledujete úžasnou a zároveň dramatickou podívanou s úžasnými a reálnými scenériemi a záporáky, a najednou se vám na obrazovce povaluje ježeček s roztomilým kukučem jak vystřižený z béčkové disneyovky. Tohle Peterovi prostě neodpustím.
Emočně se mě film nijak zvláště nedotkl, jak by také mohl, nicméně úžasné a vypiplané novozélandské scenérie, které byly dotaženy k dokonalosti vkusným osvětlením, z těch mi místy běhal mráz po zádech. Jednou, až na Zemi příliš přírody nezbude, nebudou to dokumenty BBC, na kterých si ji budeme připomínat. Budou to Jacksonovi trilogie, které následujícím generacím ukáží, jaké krásy jsme tady kdysi dávno měli :-). A až na výše zmíněnou drobnou faunu to zkrátka bylo opět řemeslně téměř dokonale zvládnuté a velmi efektní. Středozemě se zkrátka a dobře vrátila zpět v plné síle a já se těším, až za několik hodin vyrazím k promítacímu plátnu a shlédnu její další fantastická zákoutí.
Jen pro zajímavost ještě uvedu, že oproti filmům původní trilogie Pán prstenů měl nový Hobit zhruba 2,5 násobný základní rozpočet. Z toho si snadno uděláte obrázek, jak strašně moc vše v tomto filmu přesto, že scény byly poněkud komornější, podražilo.
Uděluji 85%
