Harry Potter 4 – Ohnivý pohár
V bradavické škole čar a kouzel počtvrté, a tentokrát velkolepě. Budeme svědky významné události, kdy Bradavice hostí turnaj tří kouzelnických škol a šampionem může být jen jeden. Stejně jako režisér, který byl opět vyměněn a tentokrát se na tuto významnou stoličku posadil Mike Newell z Anglie, aby dal vzniknout dalšímu pokračování.
Jelikož knižní předloha filmu patří k těm nejtlustším z celé ságy, opět se kvaltuje, a hodně. Zcela vynechána byla povedená opatrovnická rodinka Dursleových a s vysvětlováním tak nějak za běhu se začíná rovnou velkolepou událostí – famfrpálovým mistrovstvím, na kterém jsou představeni ti nejlepší z nejlepších jen proto, abychom se ani nestačili podívat na jediný zápas a celá situace se zvrtla nečekaným útokem.
Ohnivý pohár se drží dvou a půl hodinové stopáže a vypráví alespoň ty nejdůležitější události kolem mladého kouzelníka tak rychle, jak jen dokáže a tím samozřejmě pro nečtenáře vznikají ne zcela pochopitelné situace a naopak zanikají důležité detaily. Původně bylo zamýšleno příběh tohoto pokračování rozdělit na dva filmy a už ani nevím, proč z toho vlastně sešlo, ale je to náramná škoda. Zlí jazykové rádi tvrdí, že rozdělování knižních předloh do dvou dílů je pouhým ždímáním rukojmího v podobě diváka, já mám ale spíše ten názor, že smršťování jinak promyšleného a rozvětveného děje knihy do jednoho filmu přináší obrovské dějové oběti. A tak bylo obětováno, naplánováno, a do filmu natočeno nespočet efektních a dechberoucích scén (na tehdejší dobu), které se tak rychle přehnaly přes promítací plátno, že je ani dospělí diváci nestačili kolikrát plně pochopit, natož třeba zapamatovat.
A právě tím už v pořadí čtvrtý díl trpí opravdu znatelně – přes všechna ta rychloservírovaná pozlátka tak nějak zmizela duše příběhu, který ač byl autorkou předlohy rozvětven a dopracován stejně skvěle, jako všechny předchozí, ve filmu zkrátka nemá prostor vyniknout. A to ani v dramatických chvílích samotného finále, které o zásadní zvraty ošizené nebylo a stejně jako minule nebylo zdaleka jen o jedné scéně, ale jelo se na několik nečekaných zvratů i po něm. A přesto to vámi tak nějak projede, nedonutí vás to k žádné emoci, a vy se přistihnete, že z povinnosti sepisujete své postřehy z filmu v dostatečné rychlosti k tomu, abyste se už už mohli podívat na další díl, který v celé sáze přináší tak trochu zásadní přelom. O tom už ale zase někdy příště.
Harry Potter a Ohnivý Pohár je z pohledu efektů a podívané řemeslně velmi vydařeným dílem, které samo sebe odrovnává kadencí a rychlostí děje, který divák není schopný vstřebat natolik, aby se uměl do postav vcítit a s napětím pozorovat jejich osudy. Ve skutečnosti tahle kadence skončí dřív, než se rozkouká, a tak z toho vlastně nic moc nemáme. A že se ve finále stala naprosto zásadní událost pro následující směrování celé ságy? Aha, no jo, vlastně stala, teď si na to tak nějak matně vzpomínám, opravdu tam byla.
Abych nebyl jen úplně negativní, čtvrtý film o Harrym Potterovi má i své světlé stránky. Snaží se dodržovat vzhled lokací, a to jak interiérových, tak exteriérových, které byly zmaštěné dohromady předchozími dvěma režiséry tak, že dát je dohromady konzistentním způsobem musel být docela výkon. Dále pak uprostřed filmu přišel s výbornou a alespoň nějakou scénou s atmosférou – odehrává se ples! Film tady na starší diváky musí zákonitě nostalgicky zapůsobit a přinutit je zavzpomínat na svá vlastní mladá léta a časy kolem maturitních plesů. V těchto chvílích jako bychom skoro zapomněli, že se pohybujeme v čarodějném světě a tak nějak po stylu amerických filmů pro náctileté si s hlavními postavami série prožíváme jejich trápení během dospívání a prvních lásek. Ale pokud je takováto, pro vývoj postav sice důležitá, ale pro děj jako takový zase tolik ne scéna vrcholem celého filmu, tak se něco ne úplně povedlo. V celkových součtech pak bohužel nemám jinou možnost, než prohlásit Ohnivý pohár filmového světa prozatím jasně nejslabším článkem kovaného řetězu, a to o více, než celý desítkový řád.
Uděluji 65%
