Harry Potter 1 – Kámen mudrců

Je tomu 18 let, co do kinosálů dorazila filmová adaptace jedné z nejzásadnějších dětských knižních ság za poslední 2 dekády. A nejen dětských, všichni zainteresování totiž moc dobře vědí, že spolu s hlavním hrdinou této ságy se vyvíjel i její žánr a celý příběh tak vlastně během 7 vydaných knižních (8 filmových) pokračování vyspěl z pohádky pro děti až do poctivého fantasy dobrodružství, kterým nepohrdne mnoho dospělých, včetně mě.

Kámen mudrců je vlastně takovým prvním výstřelem, doslova a do písmene pohádkou o jedenáctiletém kouzelníkovi, který za pomoci svých přátel a spolužáků porazí zlého černokněžníka. Člověk by si skoro řekl, že nic zajímavého. Harry Potter si ale dokázal získat srdce milionů a milionů obdivovatelů po celém světě díky určitému přesahu do moderního světa, který se v téhle sáze prolíná s tím kouzelnickým, a z obou si bere to nejzajímavější. Navíc v obou světech dokáže vyvodit i mnoho sice naivních, zato ale silných poučení pro dětské i dospělé čtenáře, či v tomto případě diváky.

Teď už ale k filmu samotnému – režisér Chris Columbus zůstal věrný předloze a i jeho snímek na plátna přináší pestrobarevnou a až na drobné (avšak o to zajímavější) vyjímky typu profesora Severuse Snapea poměrně jasně vyhraněnou a charakterně černobílou pohádku o dobru a zlu. Přesto, že film má na premiéru nové dětské filmové ságy úctyhodných 2 a půl hodiny a jeho předlouhou je poměrně dost tenká kniha, stejně musel mnoho důležitých scén vystřihnout a dějově stále musí opravdu velmi sprintovat.

S odstupem téměř dvou dekád se velmi těžko hodnotí vyspělost triků a efektů, navíc značně záleží na tom, jakou verzi filmu sledujete – to ostatně platí dodnes – vše vypadá hodně odlišně na promítacím plátně, televizích, nebo jiných zařízeních, kde si lze film pustit. Na kvalitní televizi už je samozřejmě hodně znát, že na prvním Harry Potterovi se zub času už značně vyřádil, místy jsou triky opravdu kostrbaté a nehezké, ale místy naopak člověk zírá, co vše už tehdy bylo možné.

Co však filmu činí z pohledu dospělého diváka opravdový problém, jsou výkony dětských herců, převážně pak hlavní hvězdy Daniela Radcliffa, který je místy až neskutečně prkenný a jeho zubaté úsměvy už asi ani nemohou být více umělé. Je však pravdou, že natáčení muselo být kvůli velkému množství dětí pro režiséra a celý produkční tým opravdu náročné, takže výsledek na to, co měli k dispozici, vlastně není až tak špatný. Tedy na úroveň modernější pohádky.

Co naopak ze ságy dělá produkt, který z mysli nesejde asi nikdy, je řemeslo v podobě hudby. Legendární John Williams vymyslel pro filmy o mladém kouzelníkovi jedny ze svých nejgeniálnějších a nejpamátnějších skladeb a přesto, že se sem tam i on uchyluje k sebevykrádání (podoba některých pasáží např. s Jurským Parkem), ústřední téma je tak mocné, že se nebojím jej zařadit k věčným klenotům filmové hudby.

Harry Potter a Kámen mudrců je povedeným startem, který ukázal, že o moderní pohádky s žánrem rostoucím spolu s diváky je zájem. Harry se díky svému prvnímu filmu představil mnoha novým fandům a pozice jeho legendy se ještě více umocnila, což nyní, o téměř dvacet let později, můžeme říci již s naprostou jistotou. Film má samozřejmě své neduhy, od špatných hereckých výkonů, přes zvláštní kameru a střih až po místy nepodařené efekty, celkově se ale jedná o velmi zásadní snímek, který s jistotou za nějakých těch dalších 10 let pustím své nyní rok a půl mladé dcerce, až doroste do věku hlavního hrdiny. A věřím, že i za těch 30 let od uplynutí premiéry filmu bude Harryho milovat stejně, jako většina z naší generace.

Uděluji 80%