Elysium

Na Elysium jsem se velmi těšil hlavně z toho důvodu, že jej režíroval a scénář psal Neill Blomkamp, který stojí za výtečným počinem District 9. A z Elysia je jeho rukopis dle očekávání cítit opravdu každým coulem. Všichni ovšem víme, jak dopadají velká očekávání…

Elysium je prostě nádherné. Každý kousek světa, který je nám předložen Neillovi bez váhání uvěříte. Od futuristických vesmírných lodí, zbraní, po skeletové obleky až k samotné vesmírné stanici. A proč? Protože to není zas až tak šíleně futuristické – zkrátka věříte tomu, že vše bude jednoho dne právě takhle vypadat. A samozřejmě také proto, že je to řemeslně zvládnuté na jedničku – od vzhledu scén, efektů, až po skvělou kameru. Zkrátka tak, jak si pamatujeme právě z výše zmíněného District 9.

Tím však veškerá podobnost končí. Zatímco Neillův předchozí snímek nesl důmyslné poselství a příběh byl velmi zábavný a originální, Elysium postrádá téměř vše z toho. Ve filmu jsem nenalezl snad ani kapku napětí, hlavní hrdina byl nesympatický odpadlík a poselství, které se vám snímek snaží předhazovat je zpracované do tak kýčovitého příběhu, že to asi víc už nešlo.

Moc mě to mrzí, Elysium je řemeslně skutečně na skvělé úrovni, ale jeho myšlenka mě spolu se zkaženým příběhem a silně nesympatickými postavami totálně minula, takže jsem se jen díky krásné vizuální podívané donutil sledovat film až do konce. A to s nepříjemným pocitem nudy a ztráty času.

Uděluji 50%