Avatar

Až po téměř deseti letech se konečně dostávám k sepsání svého názoru na jeden ze zásadních děl mých žebříčků. Díky tomu na něj mohu pohlížet s důležitým odstupem a trochu kritičtějším pohledem, než tím, který se v roce 2009 dostavil bezprostředně po prvním zhlédnutí v kinosále. Jelikož je však pokračování stále ještě několik dalších let od uvedení do kin, není kam spěchat.

Avatar je bezesporu filmem, jaký tu do té doby nebyl. Spílání jeho kritiků o tom, že není vůbec ničím vyjímečný, je asi jako tvrdit, že Francouzi nemilují kvalitní pečivo. To může tvrdit snad jen někdo, kdo ve Francii nikdy nebyl, stejně jako vyjímečnost Avatara může shazovat jen někdo, kdo jej neviděl a z principu (i když nechápu jakého) nechce. Že je Avatar bezesporu filmem zcela vybočujícím z tehdejších děl musí pochopit každý divák po první čtvrthodině sledování. James Cameron poprvé světu ukázal, čeho všeho jsou doopravdy počítače ve filmovém průmyslu schopné a vytvořil neskutečný svět, který vykreslil na tehdejší možnosti do posledního detailu. Planeta Pandora, kam přiletěl člověk těžit vzácný kov nehledě na okolnosti, je po všech stránkách něčím, o čem všichni milovníci sci-fi a fantasy mohli jen snít. Nyní se však mohou skutečně podívat a pokochat.

Nebudu zde anotovat děj filmu, protože kdo film dodnes neviděl, nechť okamžitě zanechá čtení a tuto skutečnost jde napravit. Ano, příběh není učebnicovou ukázkou zvratů plného dramatu překvapujícího až do poslední chvíle, ale i přesto má neskutečnou intenzitu, která vás v kombinaci se strhujícím vizuálem a podmanivou hudbou zcela pohltí a vtáhne do příběhu tak, jak se to u mě povedlo dosud jen velmi málo filmům. Troufám si tvrdit, že složitější a komplikovanější příběh by byl u tohoto opulentního dobrodružství spíše na škodu a odváděl by pozornost od svého pravého účelu, kterým je jistě prožít dějově nekomplikované, zato však na plné obrátky vzrušující okamžiky spolu s hlavními hrdiny.

O audiovizuálu to zkrátka celé je. James Cameron na Avataru pracoval dlouhá léta a z počítačů, které renderovali Pandoru, a jejich schopné obsluhy, vymačkal šťávu extáze až do poslední kapky. Jasně, dalo by se říci, že pokud jste tak trochu fanda technologických blockbusterů, tak ve filmu již dnes spatříte určité nedostatky a najdete pasáže, které vypadají ne úplně dotaženě a zvládly byste je srovnat s grafikou počítačové hry (obzvláště detaily rostlin jsou sem tam trochu nedotažené), ale stále dodnes vypadají v určitém stupni nadhledu skvěle a v době příchodu filmu do kin byly zkrátka úchvatné. Přidejte výpravnou hudbu z pera Jamese Hornera a pokud nejste úplný ignorant nebo velevážený filmový kritik, probudí ve vás Avatar emoce nečekaných rozměrů. A to se u mě jednoznačně povedlo a dokud se neodhodlám zrecenzovat Jacksonovu trilogii Pán Prstenů, vyslouží si Avatar v tomto zápisníku první místo mezi těmi nejlepšími filmy, které jsem měl možnost vidět. Není kdovíjak geniální a brnká jen na základní instinkty člověka s nezkaženým srdcem. Je ale přesně takový, jaký by měl být a jako komplet zkrátka funguje tak, jak má špičkový film fungovat.

Uděluji 90%