Assassin’s Creed

Další z filmových adaptací slavných počítačových a konzolových her spatřila světlo světa na přelomu minulého roku. Podle kritiky na síti by se mohlo by zdát, že filmy podle počítačových her se ne a ne vymanit z podprůměrných zpracování a nejsou schopné přijít s opravdovým trhákem. Já to však jako obvykle vidím tak nějak jinak…

Assassin’s Creed má stejně jako ostatní z her vycházející tituly ten těžký úkol, že musí oslovit jak fanoušky hry z předlohy, tak i ostatní široké publikum, které hru nikdy nehrálo. A to je možná právě ten osudný problém, který herní adaptace stále sráží na kolena, protože výsledek pak není ani takový, ani makový, ale zůstane vždy viset tak nějak uprostřed. Takže ano, opravdu mistrovské dílo převzaté z počítačové hry jsme tu vskutku ještě neměli, nicméně tvrdit, že jsou to propadáky rozhodně nelze (pokud nemluvíme striktně o kasovních úspěších, které opravdu za moc nestojí).

Příběh se točí kolem skupinky asasínů za dob španělské inkvizice, kteří vedou veřejnosti utajenou nekonečnou válku s Templáři. Ti se podle oblíbeného herního světa, který už brzy bude čítat deset samostatných her snaží lidstvo ovládnout za použití mocných artefaktů, tzv. Úlomků ráje. Zpět ale k filmu, ten si videoherní příběh vykládá tak nějak po svém a z různých dílů herní série si vypůjčil různé reálie a ty potom složil jako puzzle. A to, co nevezme z herní série, si tak nějak domýšlí. Neříkám, že to musí být zákonitě špatně, ale na to, že se Ubisoft nechal slyšet s plány na rozsáhlou filmovou ságu, jsem poměrně zvědavý, jak bude scénáristicky další díly korigovat, aby se s herní sérií zcela nerozešly. Ignorování příběhové linky her a její skládání z různých útržků různých dílů podle mě nebyl nejlepší nápad.

Jinak je ale podle mě filmový Assassin’s Creed navzdory všeobecnému hejtu docela povedené dílko. Hráči si v něm najdou mnoho odkazů na svou oblíbenou hru a nehráči si film díky líbivému kabátku obzvláště španělských scén také přijdou na své. Možná škoda, že ve filmu převažují spíše scény ze současnosti a vzpomínky hlavního hrdiny z dávné minulosti tvoří jen jakési audiovizuální bonbónky, nicméně o to jsou potom cennější a divák si jejich vizuální vymazlenost může pořádně užít. Doba počítačových efektů už opravdu vyspěla natolik, že brzy se asi budou kompletně celé filmy točit před plátnem a exteriéry nebudou vůbec potřeba. Ne, že by to bystré oko videofilního diváka nepostřehlo, ale obrovský pokrok je v tomto směru znát každým dalším rokem a scénáristé i režiséři si tak mohou vysnít opravdu ničím neomezené scenérie.

Netřeba více slov. Osobně nerozumím tomu, proč jsou diváci tolik zklamaní, protože i když nejde o žádný supertrhák, mě snímek nezklamal a dodal mi přesně to, co jsem očekával. Jsem ale velmi zvědav, jak se s kasovním neúspěchem a velmi zvláštně zpřeházeným dějem z videoher vypořádá produkce, která se několik měsíců před vydáním filmu chlubila tím, že si Ubisoft (producent videoherní série) zřidil vlastní filmové studio a má s touto sérií na filmovém plátně velké plány.

Uděluji 70%