Divadlo & Koncerty
Iron Maiden patří v posledních letech ke koncertním stálicím, které Prahu navštěvují pravidelně při všech svých šňůrách. A jelikož sem před několika měsíci avizoval, že pro slet nejrůznějších životních událostí, jenž se v mém životě staly, si na nějakou tu dobu musím dát se všemi koncerty klid, bylo v létě pomalu načase tohle předsevzetí zmuchlat,
O týden později po první návštěvě divadla Rokoko a nepříliš zdařilého představení Kancl jsme s mou drahou vyrazili na pokus číslo dva – hru Top Dogs, původem grotesku ze Švýcarska, kterou Rokoko nastudovalo a poupravilo do pražského pojetí, k čemuž dle jejich vlastních slov autor původní hry nabádá. Inu proč ne, co je ve vysokém
Divadlo Rokoko jsem navštívil co si pamatuji poprvé. Překvapilo mě, kolik menších divadelních scén Praha ukrývá, ale podzemní hlediště s cca dvěma sty místy přístupnými z pouze jedné chodby je spolu s Kalichem pro mé zkušenosti zatím rekordmanem. Příjemné je, že i přes menší prostory se v divadle pěkně sedělo a měl jsem i přes
Jelikož se život každého z nás mění a nabírá různé směry, tímhle koncertem pro mě skončila mnohaletá intenzivní koncertní šňůra, kterou jsem v doprovodu své drahé ženy absolvoval. Ničemu není konec, ale ta intenzita, se kterou jsme koncerty navštěvovali se minimálně o poznání ztenčí. A jak jsme zakončili? Jak jinak než s Kabáty! Teplická parta
Ať se kolem úřadujícího power metalového krále Tobiase Sammeta sejde parta Edguy, či Avantasia, každý už předem ví, že to zase bude super zážitek, protože Tobi to s lidmi prostě umí. Letos k nám zamířil právě s uskupením Edguy na oslavu 25 let od vzniku kapely. Koncert začal trochu nečekaným intrem, a sice poctou zesnulému
Návštěva koncertu tohoto metalového retra byla pro mě nečekaným překvapením v podobě lístku obdrženého k narozeninám. Inu proč ne, koncert kapely, která byla součástí zrodu mého oblíbeného žánru, už v budoucnu může být více než raritní záležitost. Samozřejmě by se dalo snadno namítnou, že současná podoba kapely už není ničím jiným, než torzem původního Nazarethu,
V červenci 2017 se do pražských Letňan po pětadvaceti letech vrátila rocková leganda Guns N‘ Roses a ač to pro mě nejsou žádní velcí favorité, viděl jsem je alespoň ze zadního sektoru chtěl, protože tyhle poctivé old-schoolové kapely už koncertují poměrně pomálu a nepotrvá dlouho, než přestanou existovat úplně. Zajít na koncert takové legendy je potom pro
Letošní muzikálová sezóna ještě zdaleka nekončí a jako další na řadě je průzkum něčeho nového. Landovy muzikály prý tvoří žánr sám o sobě a tak se jedná o něco, co člověk musí alespoň jednou vyzkoušet. Mou zkouškou se stalo jeho Tajemství v Divadle Kalich. K divadlu Kalich už tak nějak ze zvyku patří jejich oblíbený zvukový
Muzikál, který se na jevišti drží už přes dekádu a půl byl vlastně taková povinnost, protože bylo na nějakou dobu ohlášeno posledních pár desítek repríz. A jak už to s povinnostmi bývá, nijak zvlášť moc jsem se netěšil. Ale jak už to s povinnostmi bývá též, občas umí pořádně překvapit. Původní česká tvorba se spoléhá
V rámci doslova nabušené divadelní sezóny 2017 jsme s mou drahou poprvé navštívili Divadlo Bez zábradlí, abychom zhlédli komedii Bez roucha aneb ještě jednou zezadu. Na představení jsem se dlouho těšil, protože nabízí plejádu pánů herců, které jistě stojí za to vidět v akci. Jak to však dopadne, když se staré gardy pokoušejí zahrát komedii,