Koncert: Sabaton – Praha 2017

Švédská parta Sabaton v čele s charismatickým Joakimem Brodénem, kterému v žilách koluje z části i česká krev, patřila dlouhou dobu mezi poslední oblíbené kapely, jejichž koncert jsem ještě nenavštívil. Tedy až do včerejška, kdy jsem jejich představení navštívil v rámci aktuálního turné The Last Tour.

Sabaton má jednu ohromnou koncertní výhodu. Přesto, že jejich diskografie není příliš obsáhlá, mají ohromnou studnici notoricky známých hitů, z nichž nenajdete jediný, který by nebyl skvělým kandidátem na koncert. Jejich písně jsou rytmické, melodické a většinou mají super-řízné refrémy. A během včerejšího koncertu, který byl pro kapelu návštěvnostním vrcholem, jich zazněla drtivá většina. Ale popořadě.

Předskokané byly dva, ale zhlédnout jsem stačil (a také chtěl) pouze druhého z nich – kapelu Accept, která je považovaná za důležitého účastníka ve vývoji power a speed metalu. Přesto, že osobně jsem je nikdy neposlouchal, během svého vystoupení mě nečekaně pobavili a obligátní čekání na hlavního účastníka večera bylo díky nim velice sympatické – typický hevík ve stylu Judas Priest mám velmi rád a možná, že po nich někdy v budoucnu díky včerejšímu výstupu sáhnu.

Po příjemné výplni úvodního času a parádnímu zahřátí diváků přišli na scénu samotní Sabaton a v publiku se rozpoutalo ukázkové napětí a očekávání, které bylo místy až nedýchatelné. Energičtí Švédi vtrhli na plac a dle očekávání ze sebe sypali jednu svou hitovku za druhou. Pauzy mezi nimi vyplňoval frontmen Joakim zručnou konverzací s publikem, které díky svým kořenům patří mezi jeho oblíbené, a to ho oplátkou za to bezmezně miluje. Málokterá zahraniční kapela se v naší zemi může pyšnit tím, že je schopná tisíce návštěvníků přimět skandovat pokřik, který patří jenom ji a zároveň není jejím jménem. Sabaton, a hlavně Joakim Brodén má u nás hned dva. „Ještě jedno pivo“ a „Ukaž kozy“ jsou určeny opravdu právě pro něj a on to dobře ví. Výměnou za to předvedl bezprostřední show plnou komunikace a vtípků, na kterou jsme v našich končinách zvyklí většinou jen u Tobiase Sammeta a jeho Edguy, či Avantasie.

Chybou, kterou už vícekrát nezopakuji, byla volba druhého sektoru na stání, odkud jsem bohužel i přes svou značnou výšku a bystrý zrak neviděl téměř vůbec nic, a tak mám z jeho řádění bohužel pramalý zážitek. Většinu času jsem byl rád, že mám vůbec nějaké místo k nadechnutí a vidím sem tam nějaký záběr z velkého panelu, který graficky doprovázel celý koncert. Na tomto místě také musím poslat políček tradičnímu českému problému, kterým bylo ozvučení. Po zcela tragickém nastavení po úvodních 2 písních se sice klukům od panelů podařilo situaci trochu vylepšit, ale kvalit předskokanů Accept zvuk bohužel nedosáhl. To je trapnost sama, nicméně česká klasika, se kterou u nás už tak nějak počítáte a chápete, že v dekádách starých halách to asi už jinak nepůjde.

Vrcholné zakončení koncertu bylo doprovázeno rytmickými zvuky střelby ze skutečného kulometu a kanónů, čímž military zaměření kapely dostálo svému slovu. Jediné, co mě na koncertu zklamalo, byl fakt, že jsem si ho moc neužil (za což ovšem kapela rozhodně nemůže) chybou svého vlastního rozpoložení, a špatně zvoleného sektoru ke sledování. Jinak mohu koncert označit za velmi vydařený a švédským klukům asi odpustím i to, že jejich pro mne nejlepší skladbu The Final Solution na koncertě přetavili do úplně zbytečného akustického couráku doprovázeného tradičním koncertním klišé s mobily a zapalovači.

Uděluji 70%