Koncert: Nightwish & Beast In Black – Praha 2022

Letošní post-covidová koncertní sezóna končí. Byla odloženými akcemi našlapaná k prasknutí a kvůli termínovým změnám jsem bohužel neviděl vše, co jsem chtěl, ale touhle show to na dlouhou dobu vrcholí a já se těším na zasloužený zimní odpočinek plný ticha :). Ještě před tím si ale poslechnu Nightwish, které jsem ještě nikdy naživo neviděl, bohužel bez jedné z ikonických osobností kapely – Marka Hietaly, jenž těsně před šňůrou kapelu opustil, čímž vrazil klín do mého srdce, tolik se na něj těšícího. Alespoň částečnou záplatou na krvácející ránu pak bylo oznámení, že s finskými velikány dorazí relativně nová kapela, kterou jsem si však značně oblíbil – Beast In Black, která je tak trochu derivátem z Battle Beast, o tom však později.

Ještě před příchodem dvojice, na kterou jsem se těšil, si to přihasili velmi plodní industrial-metalisté Turmion Kätilöt, kteréžto jsem kvůli parkování málem neviděl, ale jak by mě to mrzelo! Tuhle partičku sice neznám a její žánr není mou běžnou večerní polívčičkou, ale velmi nečekaně mě opravdu dobře zabavili a navnadili na následující vystoupení. Jejich skvěle naladěné a řízně znějící nástroje v perfektních tempech si rozhodně s chutí pustím v domácích podmínkách znovu.

Beast In Black

Pak přišla na řadu banda kolem úžasného tenoristy Yannise Papadopoula, který spolu s kytaristou Antonem Kabanenem tvoří jádro kapely vzniknuvší z Battle Beast, jenž se před lety se svým spoluzakladatelem Antonem rozloučila. Jakou kliku talentovaný Anton měl, když narazil právě na Yannise, který si sice všechnu slávu svým charismatickým zpěvem i vystupováním bere tak trochu pro sebe, ale Beast in Black se hlavně díky němu během 6 let stala stálicí a ze svých 3 alb může čerpat nebývale tučnou porci skvělých hitovek. Také díky tomu bylo jejich pár desítek předkapelních minut naprosto fantastických a v kombinaci s perfektním nazvučením, které jsem v českých podmínkách již dlouho neslyšel, jsem se během líného posedávání dostal na vyhrazené místence do celkem slušného neposedného varu. Tahle banda má rozhodně na to, aby přijela na svůj vlastní samostatný koncert do nějakého menšího prostoru, a já moc rád přijdu!

Uděluji 85%

Nightwish

Je to tady. Konečně! Konečně nový živý zářez jedné z legend, které jsem na vlastní oči ještě neměl tu čest vidět. Geniální Tuomas Holopainen u kormidla za svými klávesami, aktuální vokalistka Floor Jansen, legendární kytarista Emppu Vuorinen a ikonický basák Marko Hietala… bohužel nedorazil :(. Jinak ale bylo všeho dost! Trochu jsem se bál, aby Nightwish neutrpěli syndromem skvělé předkapely, což se v mých očích nedávno stalo např. Helloweenům, kteří nedokázali překonat vystoupení svých předskokanů, už jenom proto, že Nightwish jsou v jejich hudbě spíše melodičtí a spirituální, nežli typicky koncertově rytmičtí, a to obzvláště při setistu, který v drtivé většině obsahoval novější kousky.

Dobrá zpráva, nestalo se! Zvukaři nebyli hluší, ani blbí a nejspíše ani češi, takže zvuk nepřeždímali nad možnosti aparatury a pohráli si raději s tím, abychom slyšeli všechny kanály naprosto zřetelně a vyváženě. Pravděpodobně jsem slyšel jeden ze zvukově nejvydařenějších koncertů nejen uvnitř haly, ale i celkově, a že jsem to měl hodně z boku! Možná to bylo právě proto. Každopádně, zpět k vystoupení – Nightwish toho večera opět zvýšili laťku, co se pyrotechnickými efekty uvnitř haly může vůbec uskutečnit. Je to až neskutečné, co všechno se s ohledem na bezpečnost ještě dá uvnitř spustit. A nejde jen o velkolepost, ale i o rytmiku, která umožňuje stříkat ohnivé sloupy tak rychle, že už mohou běžně doprovázet i rychlejší basové tempo. Přitom je však důležité to nepřehnat, protože ohně opravdu hřejí, opravdu svítí, a když je jich moc, tak opravdu odlákávají pozornost od vystoupení úplně jinam. Zde se to povedlo, ohně byly na tomto koncertu výživné, mocné, rytmické, a tak akorát časté.

Již výše zmíněný set-list ve mě zpočátku nevyvolával příliš pozitivní emoce, protože se v něm nepočítalo s mými oblíbenými hitovkami, ale Nightwish s ředitelem Holopainenem si vždy, včetně koncertů, tak nějak jedou to své, a hlavně podle sebe. A bylo to vidět. Tuomas si ze své vyvýšené centrální pozice za klávesami hlídal úplně vše a bedlivě pozoroval i korigoval výkony svých kolegů. Bylo vidět, že pro Nightwish skutečně dýchá a žije, a že přes jakékoliv poklesky, či nestoprocentní výkony zkrátka nejede vlak. Principál, jak má být. Během vystoupení jsem záhy i pochopil, proč koncertní playlisty neobsahují více starších kousků – ono totiž hlavně z období Anette Olzon, ať už se o jejích koncertních kiksech traduje a ví cokoliv, Floor zkrátka nedokáže její polohu hlasu napodobit a kousky z Dark Passion Play a Imaginaera tak byly z celého koncertu to nejslabší – Floor Jansen má své nezpochybnitelné kvality, ale tam, kde Anette Olzon dokázala ve studiu excelovat, se zkrátka nechytá. A teď do mě! Za mě to však jen potvrzuje genialitu hlavního mozku kapely Tuomase Holopainena, který moc dobře ví, co ve všech třech zpěvačkách měl a má, a dokázal vždy vše napsat doslova na míru jejich schopnostem. Na závěr tohoto odstavce bych ještě rád uvedl, že mezi těmito třemi frontmankami z historie kapely skutečně nemám žádnou favoritku. Mám rád tvorbu jak za dob Tarji, tak za dob Anette i Floor. Každá dala kapele to své a každá z nich je úplně jiná.

Co se mi dále moc líbilo, byly živé dudy a další severské nástroje v podání multiinstrumentalisty Troye Donockleyho, který běžné metalové nástroje doplnil neobvykle líbivými zvuky, a když je to ještě naživo, počítá se to dvakrát! Spolu s principálem Holopainenem a tvrdě pracující Floor byl pro mne jednou ze tří nejvýraznějších špiček celého vystoupení.

Jak tedy Nightwish shrnout? Parta kolem vrchního klávesmana nenaplnila mé obavy a i s omezeným setlistem předvedla skvělou show, která utekla jako voda i přes to, že v jejím závěru jsme obdrželi dvacetiminutový epos The Greatest Show On Earth v téměř plné palbě, což byl neskutečný zážitek a Nightwish tak dokázali, že i takovéhle, dosud prominentně albové kousky se dají a hodí i na koncert podobných rozměrů. Já jsem si tedy celý večer od první, přes druhou předkapelu, až po hlavní hvězdy užil tak, jako už dlouho nic, a odcházel jsem s blaženým pocitem, že na dlouhou dobu poslední koncert se sakra vydařil!

Uděluji 90%