Koncert: Edguy – Praha 2017
Ať se kolem úřadujícího power metalového krále Tobiase Sammeta sejde parta Edguy, či Avantasia, každý už předem ví, že to zase bude super zážitek, protože Tobi to s lidmi prostě umí. Letos k nám zamířil právě s uskupením Edguy na oslavu 25 let od vzniku kapely.
Koncert začal trochu nečekaným intrem, a sice poctou zesnulému Eduardu Chilovi, kterého široká internetová veřejnost zná spíše jako „Trololo Man“. A ano, zahráli právě tu písničku, která jej na internetu v posledních letech jeho života proslavila – Jsem rád, že se konečně vracím domů. Tato píseň má svojí vlastní historii a nebyla původně tím, jak ji všichni známe – v roce 1966, kam až sahá její počátek, byla napsána včetně smysluplného textu, který však byl tehdejším Sovětským svazem cenzurován pro přílišný amerikanismus. Eduard si ale melodii natolik zamiloval, že se rozhodl ji dál zpívat a místo cenzurovaného textu pojal dílo jako vokalízu. Na sklonku jeho života bylo pro něj obrovským překvapením, když zjistil, že tahle píseň se díky internetu těší neuvěřitelné oblibě po celém světě.
Jako předkapela zaznělo nové uskupení Unity, které vzniklo pod taktovkou kytaristy a bubeníka z Gamma Ray. Unity má za sebou teprve debutové album, ale jejich letité zkušenosti byly na koncertě cítit až do morku kostí a pro mě byly obrovským překvapením, které mě téměř instantně přivedlo k varu. Vzletné refrény jejich nových skladeb střídané pořádnými pochodovkami, tak jak to mám rád – skoro mi až bylo líto, když museli opustit stage a přenechat prostor hlavním hvězdám večera.
Po krátkém, dalo by se říci na metalovém koncertě až vtipném úvodu se Edguy pustili do svého řemesla a představení otevřeli mojí srdcovkou Love Tiger, která by si podle mne zasloužila pozici spíše až při závěru koncertu, nicméně jsem rád, že vůbec zazněla. Potom už šlo vše podle běžného scénáře, Tobias Sammet na stísněném pódiu hýřil energií a jako vždy bavil publikum nejen svou tvorbou, ale také svými vtípky a vůbec skvěle zvládnutým vedením koncertu, které už má v malíku. Ono vlastně není potřeba se o koncertu téměř vůbec rozepisovat, kdo Edguy zná, tak ví, že jejich vystoupení jsou jistou zárukou kvality a dobře stráveného večera. Třešničkou na dortu tohoto koncertu pro mne osobně byla úžasná a dlouhá píseň The Piper Never Dies, kterou německá kapela odehrála celou.
Letošní metalová sezóna je pro mě obrovským překvapením, co se kvality zvuku týká a ani nyní tomu nebylo jinak – zvuk byl na poměry prostor v MeetFactory fantastický a já byl opět překvapen, co se to letos děje – že by všechny metalové stage najednou vyměnily a vyladily techniku k dokonalosti a zvukaři opět procitli a začali poctivě pracovat? Těžko říct, možná jsem měl letos zkrátka jen kliku. Když už jsem nakousl ty prostory, příliš nerozumím tomu, proč si Edguy pro pražský koncert vybrali tak malou halu, která samozřejmě absolutně nemohla pokrýt poptávku po vstupenkách. Proč kapela, která by bez potíží vyprodala hokejovou arénu, koncertovala na malém pódiu pro cca tisíc lidí, kde se kluci mačkali jak sardinky a vysokooktanový frontmen se musel ve svých pohybech těžce krotit, tomu zkrátka nerozumím.
Uděluji 80%
