Koncert: Česká Filharmonie – Petr Iljič Čajkovskij, Max Bruch

Po delší době jsme se s mou drahou ženou rozhodli povýšit naše kulturní zážitky z divadel a metalových koncertů na zcela novou úroveň a vyrazili jsme na koncert klasické hudby v té nejvyšší možné kvalitě – tedy na představení České filharmonie v Dvořákově síni překrásné budovy pražského Rudolfina.

Koncert ve své první polovině pod taktovkou ruského dirigenta Semjona Byčkova začal Čajkovského Serenádou pro smyčce C dur op. 48, která přinesla příjemné prostřídání vážných a romantických pasáží s rytmickými momenty, kdy všechny smyčce od nejmenších violoncell až po největší kontrabasy hrály současně soustavu ostrých tónů, při kterých běhal mráz po zádech. Poté přišel na řadu Houslový koncert č 1 g moll op .26, při kterém byla hlavní hvězdou nizozemská houslistka Janine Jansen se svými stradivárkami z osmnáctého století a vzhledem k neutuchajícímu potlesku a dvěma přídavkům si troufám tvrdit, že byla i hlavní hvězdou celého večera. A to samozřejmě zcela oprávněně, neboť jsem už ve svém životě do styku s klasickou hudbou několikrát přišel, ale zvuk, který dokázala ve výškových pasážích ze svých houslí dostat právě Janine, jsem dosud nikdy nezaslechl. Čirá a naprosto přirozená nádhera.

Druhá polovina pokračovala Symfonií č. 3 D dur op. 29 „Polská“ také od Čajkovského, která diváky naladila na zcela opačný zážitek. Jasné a melodické tóny předchozí serenády byly nahrazeny dlouhým a místy velmi těžko čitelným vyprávěním o pěti větách, které ani zdaleka neútočily na divákovu rytmickou stranu. Kdo se v takové skladbě snažil najít jasné a čitelné kouzlo pravděpodobně neuspěl, a ani mě se to tím pádem nepodařilo. I přes svůj skvělý hudební sluch jsem jen občas a s velkým vypětím rozluštil krásnu a opravdovou podstatu takovéhle skladby, což mě přesvědčilo v tom, že podobné koncerty budu muset navštěvovat častěji. Závěr večera byl opravdu pro klasicistní fajnšmekry, kteří už vědí, co v symfoniích hledat, a jak na to.

Suma sumárum, celý večer jsem si velmi užil a i přes to, že jsem díky své nevelké znalosti tohoto žánru jistě zdaleka nedocenil vše, co docenit šlo, byl to úžasný kulturní zážitek, který by měl alespoň jednou za čas každý z nás absolvovat.

Uděluji 70%