Koncert: Avantasia – Praha 2016
Tříhodinový koncert superuskupení Avantasia bez předkapel mě už od zakoupení lístků velmi lákal a těšil jsem se na neobyčejnou show, jakou Avantasia předvedla například v roce 2013 na festivalu Masters of Rock. Jelikož festivaly v oblibě rozhodně nemám, na sólový koncert jsem se těšil jako malý kluk s vidinou toho, co zažili návštěvníci předminulého ročníku Masters.
Koncert začal na minutu přesně, což je v našich končinách rovno téměř zázraku a s otvírákem Mystery of a Blood Red Rose se rozjela dlouhá předlouhá jízda plná vysloužilých metalových es, neúnavného bubeníka a tradičně česky mizerného nazvučení.
Tobias Sammet, coby hlavní principál projektu Avantasia, si s sebou přivezl opravdu širokou plejádu osobností, kteří s ním v minulosti spolupracovali. Mezi nejvýraznější z nich považuji s grácií stárnoucí dvojici Ronnieho Atkinse a Boba Catleyho, kteří na pódium doslova přenesli svůj hudební styl a diváky svým přednesem solidně zabavili. Dále s Tobiasem vystupovaly legendy jako Michael Kiske, Jorn Lande a spíše za zábavou a humornou vložkou, což však nijak neponižuje jeho pěvecké výkony, byl představen Eric Martin, který za Tobiho ve chvílích únavy přebíral úlohu vedoucího baviče scény. Dále se sluší zmínit trochu opomíjeného, avšak excelujícího Herbieho Langhanse, který často zastával úlohu doprovodného vokálu spolu s kolegyní, jejíž živý přednes mě rozhodně nijak zvlášť neuchvátil. Naprosto nad všechny však musím vyzdvihnout úžasný výkon bubeníka Felixe Bohmkeho (Edguy), který celou show doslova odmlátil bez nejmenších znaků únavy, nebo chyb. Sharon den Adel, která s Tobim nazpívala fantastický počin z nového alba Isle of Evermore k mé nelibosti bohužel nedorazila, což se samozřejmě dalo očekávat. Do poslední chvíle jsem však tak trochu doufal, že by do Tobiho oblíbené Prahy mohla dorazit coby bonbonek jednak pro oblíbené české obecenstvo, ale také pro záznamové kamery, které si Tobi právě do Prahy ze všech svých zastávek vybral.
Dohromady to klukům dost slušně šlapalo, na pódiu se často střídali a slušně vtípkovali, což občas dlouhými songy a vůbec celkovou dobou koncertu poumřelá atmosféra potřebovala. Tím se dostávám k výčtu chyb, které mi koncert trochu znepříjemňovaly. Jako obvykle jsem byl zklamán výkonem zvukaře, který se řídil heslem „Tamten ještě dejchá, naper to do něj!“ a šlapací bubny přebudil obzvláště v začátku dost nepříjemným způsobem. Naopak kytary se během koncertu dost často úplně ztratily a mikrofony ve spolupráci s audiotechnikou sem tam nebyly schopné hlasivky borců vůbec obsáhnout a tak to vyřešily chraplavým šumem. Nedá se svítit, ale v těchto chvílích vždy vzpomínám na staré dobré české Kabáty, kteří mají zvuk vždy v úplně jiných kvalitativních úrovních.
Dále mi trošku neseděl playlist, který obsahoval několik desetiminutových kousků, a ty se na náročný tříhodinový koncert příliš nehodí, protože místy unavené obecenstvo zaručeně začnou nudit. Králem těchto úplně zbytečných songů se pak stala skladba Stargazers, která je nudná sama o sobě, natož pak jako výplň času na tříhodinovém vystoupení. Přiznám se, že díky tomu jsem se poměrně dost těšil na závěrečnou část, která obsahovala koncertový vypalovák Twisted Minds, epickou Avantasii, skoro až popový, avšak stále skvělý počin Lost in Space a úplný závěr ve formě mnohohlasné skladby The Seven Angels, která show výborně zakončila.
Suma sumárum, nebyl to vůbec špatný koncert. Kluci si to užívali, odvedli opravdu energické výkony, byli vtipní, ale aby to byl opravdu nezapomenutý zážitek, chtěl bych lepší zvuk, méně předlouhých eposů a více vypalováků typu Masters of The Pendulum, které se pro koncertní haly zrodily, a tak nechápu, proč nebyly použity. Doba koncertu by klidně stačila dvě až dvě a půl hodiny, tři hodiny křepčení jsou opravdu náročné, ale to už má každý z nás jinak.
Uděluji 70%
