Koncert: Amaranthe, Powerwolf – Praha 2018

Letošní koncertní sezóna je v plném proudu. Předevčírem jsem vyrazil na koncert velmi zajímavé kombinace, a sice dánsko-švédských Amaranthe předskokanů v čele s moji platonickou láskou Elize Ryd, po kterých následovali německo-rumunští Powerwolf. Kombinace vskutku zajímavá. Kdo chce vědět, kdo ztratil veškeré iluze o své oblíbenkyni, ale kdo také zároveň našel nové oblíbence k poslechu, čte dále.

Amaranthe

O mé dlouholeté náklonnosti ke švédské vycházející hvězdě severského metalového nebe Elize Ryd už ví asi každý. Když před lety spolupracovala s Timem Tolkkim na jeho prvním Avalonu, okamžitě si mě získala nejen pro nádhernou barvu svého hlasu. Posvítil jsem si na ni tedy a zjistil, že se svou relativně novou, žánrově nevyhraněnou a co se počtu členů a jejich rozmanitosti týká velmi nabušenou kapelou Amaranthe vydala dvě moc pěkná alba. To však bylo tehdy. Od té doby jsem absolvoval jeden koncert kapely na zimním Masters of Rock před 4 lety, poslechl si do dnešního dne 3 nová alba, která vyprodukovali, a předevčírem opět navštívil jejich koncert. Tolik mi stačilo k tomu, abych mohl zklamaně prohlásit, že o Elize definitivně ztrácím zájem. Ta mladá kráska z Avalonu s nadějným hlasem, která se ale totálně vykašlala na jeho rozvoj, se stala pouze ozdobou na vánočním stromku tehdy ještě své kapely. Amaranthe ale mezitím vyrostli, místy přitvrdili, zvýraznili originální hlasový projev díky chraplavým vokálům Henrika Englunda Wilhelmssona a Elize tak nějak přestala stíhat. A nikde jinde to nebylo tolik znát, jako na tomto koncertě, kde jsem si uvědomil, že kdyby své akurátní ženské tělo nepasovala do stále těsnějších kožených oblečků, které během koncertů postupně odhaluje, už by tam opravdu byla úplně k ničemu, neboť svou hlasovou nevyzrálostí a neochotou s tím cokoliv dělat už kapele na koncertu opravdu k ničemu není. Osobně mě to strašně mrzí, viděl jsem v ní obrovský potenciál, ale dopadlo to tak, že se zašila v kapele, kterou nepotřebuje, a která nepotřebuje ji.

Abych ale více zhodnotil samotný koncert, než své hořké zklamání se v samotné Elize, nu, to také nebyla žádná sláva. Ozvučení rytmických nástrojů bylo na poměry posledních let pražských koncertů příjemné, ale jakmile do toho vstoupila právě výše zmíněná Elize, která už navíc ani nejde považovat za frontmanku v totálně nevkusném červeném čemsi, s hláskem kolibříka, který nevěděl, jak hlasitě začínat sloky a jak celkově končit výšky, vše bylo ztracené a přesto, že při koncertě kapela vsadila většinově na staré známé pecky z původních alb, nijak zvlášť to výslednému dojmu nepomohlo. Možná by Amaranthe pomohlo, kdyby mohli odehrát svůj vlastní koncert, který by si poladili podle svých představ, a nebýt jen hosty větších kapel. Jenže dokud na sobě nezačne Elize pracovat a kapela se nevrátí k vysoké kvalitě svých prvních dvou až tří alb, pochybuji, že by u nás vyprodali halu.

Uděluji 40%

Powerwolf

Po svém znechucení z Amaranthe, ve které jsem věřil, že předvedou o mnoho více, jsem se potichu a s ironickým úsměvem na rtech těm, kteří z nich byli hotoví, odebral k pípě zapít smutek ze ztráty jedné ze svých ikon. Nedá se nic dělat, život jde dál. Po pár kouscích jsem se loudavým krokem odebral na balkon karlínského Fóra, abych z dálky nakoukl na to, jak to půjde pro mne poměrně neznámým Powerwolf, od kterých znám pouze předposlední fošnu Blessed & Possessed. Z letargie mě probralo, když jsem si všiml, jak napjatě a místy i hlasitě davy dole kapelu očekávají. To však byl jen začátek mého údivu, protože když pětice vlkodlaků vtrhla na stage, rozpoutalo se peklo, jaké jsem na halových koncertech nezažil! Wolfíci s dokonale vyladěným zvukem od samého začátku a nápaditou scénou s hřbitovní atmosférou publikum totálně odrovnali od samého začátku. Pár těch koncertů už mám za sebou, ale takovýhle úvodní hukot jsem fakt zatím nezažil a bylo vidět, že i kapela z toho byla pořádně překvapená.

Jak Powerwolf začali, tak i pokračovali a já si užíval každou jejich skladbu přesto, že z jejich tvorby znám tak maximálně 20%. Shodou okolností z mnou naposlouchaného CD zaznělo nejvíce písniček, takže u těch nejlepších jako Army of The Night, Let There Be Night, Armata Strigoi a samotné Blessed and Possessed, které shodně zazněly zhruba uprostřed vystoupení, pro mě a řekl bych i pro většinu návštěvníků koncertu nastal vrchol celého večera. Po nich bohužel přišlo mírné ochlazení, protože největší hity zazněly a koncert už byl pro moderní publikum příliš dlouhý. Díky tomu, že dorazily dvojí hosté a před Amaranthe hráli ještě Kissin‘ Dynamite, délka postávání se blížila ke čtyřem hodinám a ať si zatvrzelí festivaloví fandové říkají co chtějí, pro většinu lidí včetně mě už je to prostě moc dlouhé. Stejnou chybu udělala Avantasia před dvěma lety, kdy odehráli koncert trvající 3 hodiny bez přestávky. Je to super výkon kapely, ale lidi už to prostě ke konci tolik nebaví, jsou unavení a jejich ochota spolupracovat s kapelou na závaru klesá. Powerwolf bohužel dojeli na to samé a v kombinaci s ne úplně dotaženým setlistem doplatili na to, že si své fandy unavili hned na začátku a ke konci už tedy po úvodním pekle pod jevištěm nebylo ani stopy. Přesto ale odehráli úchvatný, skvěle ozvučený koncert, na kterém jsem nenalezl chyb. Klávesista Falk Maria Schlegel neskutečně bavil nejen svou dramatickou pózou při hraní, ale také skvěle nacvičenými pohyby a animacemi, kterými dochucoval koncert, když zrovna nebylo kláves potřeba. Spolu s frontmanem Attilou Dornem, který má původ v opeře, a který zpěv na koncertu opravdu poctivě oddřel, tvořili neskutečné duo, jenž chvílemi navozovalo kvalitou přednesu dojem poslechu z CD. Do toho skvěle syrově vyladěná kytara s basou, bubeník nad scénou, několik citlivě zvolených pyrotechnických efektů a bylo o skvělou zábavu postaráno.

Přesto, že kapela trochu přešvihla délku celého večera pro moderní publikum, které už se dnes neposilňuje tak, jak tomu bylo dříve zvykem, a ke konci už návštěvníkům docházel dech, to byl neskutečný koncert a pro mě obrovské překvapení. Powerwolf díky němu zařadím mezi kapely, kterým věnuji svůj čas i pozornost, a rozhodně doženu vzdělání chybějícími alby. A příště nejspíše přijdu zas!

Uděluji 85%