Filmová filharmonie – John Williams (Rudolfinum 2022)
Z posledních měsíců a let by měl jeden pocit, že v podstatě 50% všech mých zápisků tvoří návštěvy mé oblíbení Filmharmonie. A vlastně by ten jeden měl pravdu. Filmharmonie je totiž ideálním vyjádřením kultivované zábavy. Užijete si opravdový kulturní zážitek (symfonický orchestr, Rudolfinum…), ale zároveň nemusíte trpět svázáni v kravatě a večerních šatech, protože na koncerty tohoto přátelského orchestru v klidu postačí rozhalenka s lehčími sezónními šaty. Pokud tedy nejste naprostý ignorant a nepřijdete do takto honosného a váženého prostoru v mikině a kraťasech – bohužel i tací se najdou. Ale to bych zase odběhl lovit do tradičních českých deprivantských vod, raději se tedy věnujme koncertu.
Včera večer se po 3 letech opakovala pocta velikánovi filmové hudby, a dle mého názoru absolutnímu mistru v tomto oboru – Johnu Williamsovi. Minulý koncert jsem samozřejmě navštívil také, ale bohužel jsem tenkrát nenašel dostatek prostoru pro sepsání svých zážitků, takže jsem převelice rád, že jsem nyní dostal novou šanci s jen minimálními změnami v programu. John Williams je totiž podle mého názoru skutečně génius dobrodružné hudby a byla by obrovská škoda, kdyby v mém zápisníku nedostal patřičný prostor. Dost řečí, naladit nástroje, přeleštit krky, profouknout klarinety, jde se na to!
Večer začínal skladbou „Superman March“ ze stejnojmenného filmu, která už je tak trochu evergreenem, ale vůbec nic proti ni. Následovala svižnější novinka, kde rozehrané dechy měly šanci ukázat své sólovější schopnosti při sérii Indiana Jones, jen aby se hnedle zase trochu zpomalilo romantikou z filmu Gejša. Rozjezd byl tedy dokonán, a mohli jsme se vrhnout na další novinku v repertoáru – slavné a dramatické tóny z Čelistí, které ač je mám včetně „hudby“ docela rád, podle mého názoru zkrátka nemohl napsat John Williams. Trochu ho podezřívám, že se jednoho dne tak trochu domluvil s mým naopak silně neoblíbeným rytmikem Hansem Zimmerem, a tak trochu si z nás všech vystřelili. Zimmer složil Čelisti, Williams oproti tomu napsal téma k Pirátům z Karibiku, a pak si prostě jen prohodili notové sešity a podepsali si to navzájem. Co myslíte?
První polovina koncertu byla tvrdě našlapaná a tak nás čekala ještě kompozice z Navždy a Daleko, jenž vynikla svými drnkacími pasážemi pro smyčce a pokračovala tak v rytmicky nasazené náladě, které rozhodně prospěla tvůrčí i interpretační originalitou. Těsně před přestávkou se ještě hodně potemnělo a prostor dostaly dvě skladby ze snímku Schindlerův seznam, kde se pečlivě nacvičenými sóly předvedl vynikající první houslista David Pokorný, jenž o sobě však osobitě procítěnou hrou dával vědět už mnohem dříve. Velmi silný zážitek.
Po krátké přestávce následovalo v podstatě 5 vrcholných částí programu, které už jsou u Filmharmonie víceméně naprostými stálicemi – E.T. Mimozemšťan, 2 skladby ze ságy o Harrym Potterovi, mé z hloubi srdce nejoblíbenější výpravné téma z Jurského Parku, a nakonec téměř až otravné Star Wars, které mám dojem, že už nemohu ani slyšet, což však samozřejmě není chyba orchestru. Slyšel jsem je na koncertě Sci-Fi, téměř až do zblbnutí na koncerte Star-Wars, a včera znovu. Ne, že by nešlo o fantastickou hudbu, o tom žádná! Ale na nějakou dobu Hvězdných válek, a jejich centrálního refrénu, tupě se opakujícího v naprosto každé jejich skladbě (i když má třeba vlastních motivů a melodií více, než dost) stačilo.
Co říci závěrem – lidé tleskali, bo úspěch to byl zasloužené plný! Po konci oficiálního programu ještě následovaly rychlé přídavečky – Imperial March zkrátka nesmí chybět – ještě jedna melodie ze světa Harryho Pottera a ochutnávečka Sám Doma, na kterou se těším v prosinci na Vánočním koncertě. Celý večer jsem si opět moc užil, a i když mě mrzela absence tradičního vokálního sboru, vynahradila ji jednak skvělá práce dechové a mírně obměněné bicí sekce, zapálená a dokonale prožitá hra prvního houslisty, ale samozřejmě i všichni ostatní členové orchestru, které už pomalu začínám poznávat i venku na ulici přesto, že je většinou poslouchám a pozoruji z výšky balkonu. Poslední koncerty si opakovaně říkám, že už je třeba dát si přestávku, protože například hlavní koncerty s tématikou sci-fi a fantasy již opravdu znám jako své boty, nicméně opět jsem byl nalákán na další dějství a sice vánoční koncert, který slibuje tak trochu jiné skladby, než v Rudolfinu za poslední léta většinou slýchávám. A tak se tedy za dva měsíce opět těším!
Hodnocení je dnes opravdu velmi těžké. Na jednu stranu skvělý výkon tělesa i jednotlivců, který by si zasloužil více, než kolik nadělím, ale jak zde často opakuji, na tomto zápisníku nehodnotím objektivně, ale subjektivně tak, jak jsem si koncert užil já osobně se svými chutěmi a náladou. A já bych rád sbor a více nových melodií, které jsme ještě od Filmharmonie neslyšeli. Tak tedy příště! 🙂
Uděluji 80%
