Hunger Games

Do kin se vřítilo druhé pokračování Hladových her, a jelikož je mám v plánu shlédnout, je načase si připomenout začátek série.

Úvodní díly delších sérií to mají složité. Musí diváka zaujmout a přesvědčit ho k návštěvě kina pro další pokračování, ale zároveň musí dostatečně seznámit se světem, ve kterém se odehrávají, což většinou bývá táhlá a neakční záležitost. A právě na to první díl Hunger Games velmi doplatil. Dalo by se říci, že film je rozdělen na dvě poloviny, z nichž první, ta podle mne mnohem vydařenější, seznamuje diváka jak to chodí ve světě Capitolu, zatímco druhá část se věnuje samotnému boji v aréně. A ten už podle mě zdaleka tak vydařený nebyl, protože až příliš doplatil na to, že ve filmu již nezbylo po fajn úvodu příliš mnoho prostoru.

Vizuální stránka je mnohými nazývána jako silně kýčovitá, ale s tím zásadně nesouhlasím – věřím totiž tomu, že neuplyne příliš času, a přesně takhle se budeme oblékat my všichni – však mnozí s tím již začínají 🙂 Dokonce se vsadím o co chcete, že první seznamovací polovina filmu byla mnohem nákladnější, než akční druhá. A také byla stejnou měrou lepší. A tím nemyslím jen hezčí, ale také mnohem napínavější. Dramatický příjezd všech účastníků her za doprovodu skvělé a originální hudby v první části byl podle mne vrcholem celého filmu – a to je vzhledem k tomu, co se odehrávalo v části druhé dost špatný výsledek. Neříkám, že hra jako taková byla úplně nudná, ale rozhodně měla z námětu vyšší potenciál, než který využila.

Když to shrnu, začátek série to měl poměrně těžké, a tak si díky velkolepému úvodu značně vylámal zuby na následující akční složce, jenž poté působila velmi nudně a odfláknutě, neřku-li místy až zbytečně uspěchaně. Základy jsou nicméně položeny a uvidíme, jaká stavba na nich vyroste. Těším se, co mi za pár dnů bude na plátno promítnuto.

Uděluji 65%