Stmívání 2 – Nový měsíc

Když se něco načne, mělo by se to dokončit. Minimálně mě toto občas používané moudro posloužilo jako záminka k tomu, proč se k téhle teenagerovské modle vrátit v druhém pokračování. A vezmeme to pěkně z gruntu.

Film dostal o půlhodinku stopáže oproti prvnímu snímku navíc, těšil jsem se tedy. že se nebude tolik spěchat. Omyl vážení – spěchalo se úplně stejně. A proč? Protože úvodních 40 minut bylo věnováno tomu, jak si dva hlavní hrdinové ujasňovali, kdo koho víc miluje, kdo koho vlastně chrání, a stále dokola. A to velice, ale opravdu VELICE pomalu. A když s tím konečně skončili, jeden z nich odjel, byl nahrazen jiným, a začalo to celé nanovo.

Když už jsem se rozmýšlel, jestli zbytek nebude lepší věnovat spánku, přišla poměrně slušná hodinka naplněná akcí, zápletkami a slušnými scénáristickými a režisérskými momenty. Ta byla podle mě dokonce podařená dostatečně na to, aby tu počáteční hrůzu z mé paměti vymazala. Příjemné efekty, slušný spád příběhu a přesto, že to místy bylo dost předvídatelné, to vážně ušlo.

Celým filmem se bohužel ještě více šíří neduh, který jsem zpozoroval minule, a to nepřehlednost pro někoho, kdo nečetl knihu. Střídá se nám tady opravdu hodně postav, stran, a také jmen, což diváka mého typu dovede dokonale zmást, i když se doopravdy snaží dávat pozor.

Suma sumárum, přesto, že většina recenzentů a shlédnuvších hodnotila druhé pokračování Twilight ságy jako totální katastrofu, mě se to líbilo mnohem více než první melancholický díl. Nesnažím se za každou cenu jít proti proudu, mě se to vážně v rámci mezí docela líbilo.

Uděluji 65%