Stmívání

Byl jsem k tomu dlouze přemlouván. Přesto, že jsem zapálený fanoušek fantasy, tak upírská tématika mě nikdy nezajímala, vždy jsem to považoval tak trochu za fantasy odnož pro náctileté puberťačky. Ale co, občas umí i filmy, u kterých to nečekáte příjemně překvapit, a tak jsem to jednoho večera s několika sklenkami vína zkusil. Litoval jsem?

Zpočátku trochu ano, upřímně řečeno, jestli na amerických filmech něco nenávidím, pak jsou to scény rozcapené mládeže na středních školách, při kterých se mi pravidelně otevírá kudla v kapse. Nicméně zde to nebylo tak hrozné jak bývá zvykem, dalo se to snést. Příběh filmu nebyl úplně špatný (což vlastně asi ani nemohl vzhledem k veleúspěšné knižní předloze), ale scénář už mi tolik povedený nepřišel. Přesto, že jsem knihu nečetl, mi přišlo, že se děj odvíjí snad až příliš rychle. Některé věci jsem jak už je mým dobrým zvykem ne zcela pochopil, a tak jsem byl vděčný občasnému vysvětlení od přítelkyně, která předlohu četla.

Vizuální zpracování také nebylo úplně špatné, atmosféru upršeného a chladného městečka se poměrně podařilo vystihnout, ale chvílemi to vše bylo možná až příliš melancholické.

Popravdě řečeno, k filmu se nedá mnoho napsat. První díl ságy je prostě a jednoduše naprosto průměrný, a abych zcela docenil jeho kvality, které nemá, muselo by mi být o pár let méně a musel bych být opačného pohlaví 🙂

Uděluji 50%