Koncert: Kabát – Praha 2022
Začíná podzimní sezóna během covidové pandemie odložených koncertů a na stálice české rockové scény samozřejmě nemohu chybět. Kabátům to po 2 letech neustálých odkladů konečně vyšlo a předvedli se v nakonec vyprodané pražské O2 areně. Jak se jim tak dlouho očekávaná koncertní šňůra povedla?
Koncertů téhle nejoblíbenější české party už jsem navštívil bezpočet, však jen zápisky z minulosti se tady dají najít 4, a to jsem určitě nezapsal vše. Naše místo na sezení v hledišti bylo zakoupeno tak, abychom byli přímo uprostřed delší strany pódia a měli tak doslova královský výhled. Začátek prodeje lístků jsem si kvůli tomu bedlivě pohlídal a neváhal utratit více. Co jsme však dostali? Chlapci pódium nejen posunuli z prostředka ke straně, ale ještě ke všemu otočili, takže místo královského výhledu z nejlepších míst jsem za své peníze dostal pohled šikmo z kratší strany a ještě ke všemu jako na potvoru přesně v rohu stage, který nám byl nejblíže, vedl nahoru na konstrukci hodně tučný svazek kabelů. Osobně jsem se ještě nerozhodl, budu-li to dále nějak řešit (absolutně nemám ve zvyku se nechávat ojebávat podobnými pokusy), ale nejspíše ano, protože to zcela upřímně beru jako pěkný podraz. Takže první, a výrazné body dolů.
Samotný koncert se nesl v duchu, že Kabátům už tak nějak začíná docházet dech. Co naplat, nikdo nemládne, ale obzvláště na Pepovi Vojtkovi a Otovi Váňovi se jejich pokročilejší věk, než když začínali koncertovat, ve tváři nezadržitelně vyrývá s laserovou přesností. A i na výkonech je to znát – celá parta objíždí jeden koncert za druhým a tak se včera večer po každé jednotlivé písni celý cirkus musel na pár desítek sekund zastavit a kolotoče dotočit, aby se všichni vydýchali a vyměnili si kytary, z čehož byla pro mě naprosto nepochopitelná kratochvíle snad téměř před každou další skladbou – bez přehánění. Každá píseň tak byla jasně ohraničená a žádná nejenže se nestala součástí většího celku, ale vždy začala až notných několik sekund po jejím ohlášení a utichlém vískotu návštěvníků. Všechny tyto fakty opravdu působily velice roztahaně – že už by to kluci opravdu neudýchali trochu akčněji?
Abych jen nehaněl, zvuk na to, jakým způsobem s námi bylo místenkově vyjebáno, nebyl tak špatný jak jsem čekal, když jsem po usednutí na místo spatřil rozložení aparatury, jenž na nás mířila. Z říše snů to sice nebylo, ale vyloženě průšvih také ne. Avšak slušelo by se přesto podotknout, že melodické kytary byly na našem place možná až příliš utlumené. Repertoár byl už tak nějak naprosto klasický – Kabáti mají za ty dekády svého vyrovnaného působení opravdu pořádnou studnici hitů, ze které můžou lovit, a tak by se dalo s klidem říct, že setlist by se jen stěží dal udělat lépe. Kromě klasických balad a hitovek první úrovně zaznělo tradičně i několik písní ze starých časů. Poslouchalo se to až na výše zmíněné časté a dlouhé přestávky výborně. Stage navíc nepřekypovala v posledních letech tolik oblíbeným patosem kulis a tunami rekvizit, byla maximálně jednoduchá s důrazem na hudebníky, za což palec nahoru. Za zmínku stojí i plejáda různých pyrotechnických efektů, jaké jsem z pohledu velkoleposti i nápaditosti ještě neviděl snad ani u žádné venkovní produkce ani na těch největších megakoncertech. Dávám tomu ještě pár let a věřím, že i pánové z prvních řad na sezení budou domů odcházet minimálně s připálenými kníry.
Je čas své dojmy nějak shrnout. Parta kolem Pepy Vojtka včera působila opravdu unaveným dojmem, který prohloubily nejen dlouhé přestávky a až komicky působící neustálé výměny nástrojů, ale také statičtější pohyb muzikantů po pódiu, než jsme zvyklí. Ozvučení by se dalo nazvat těsně lepším průměrem, setlist bezchybným, ale za podraz s výhledem budu výrazně odečítat a lamentovat. Řekl bych, že se vším všudy se tak jednalo o jen těsně nadprůměrný večer a přiznám se, že si s Kabáty dám na nějakou tu chvíli zase pauzu.
Uděluji 60%
