Theme Hospital

Naprostá klasika, která ani po téměř pět a dvaceti letech nezestárla natolik, aby se o ni přestalo mluvit. A vlastně ani natolik, aby se přestala hrát. Alespoň já se k ní vracím velmi pravidelně vždy, když dostanu chuť na trochu toho odlehčeného budování, které ale rozhodně přes svou odlehčenost není nikterak snadné.

Theme Hospital. Většina vysloužilých počítačových pařanů, kteří nezačínali svou herní dráhu Minecraftem, už dávno ví, že dnes to bude speciální. Některé moderní hry si zahrajete, možná i dohrajete, a nikdy víc na ně nevzpomenete, až po čase zmizí v propadlišti dějin. A pak jsou takové hry, které naše děti už neznají a když by jim snad přišly ke zraku, tak zcela nepochybně ohrnou nos a velmi ironicky se pousmějí, jestli si z nich neděláme srandu. Faktem ale je, že tuhle pecku mezi jinými dodnes zcela objektivně prostě nic nepřekonalo, a to ani její přímý nástupce, který je s námi tuším něco přes rok.

V téhle budavatelsko-managementové strategii se stáváte ředitelem nemocnice, do které přichází pacienti s tak trochu kurióznějšími onemocněními – rýmičku, ani horečku nečekejte. Zato absurdně nafouknutých hlav, vyhřeznutých jazyků a těl zarostlých ve stylu Yetti budete počítat po stovkách. Budete plánovat a stavět ordinace praktiků i specialistů, najímat personál od údržbářů a recepčních, přes sestry, až po špičkové specialisty. A když zásoby místních talentů dojdou, pořídíte si konferenční místnost, najmete nováčky s malými platy a od píky si je vycvičíte, jen aby vašim pacientům, kteří přijdou, poskytli prvotřídní a hlavně rychlou péči.

Je až neuvěřitelné, jakou hloubku a propracovanost tahle hříčka nabízí – v předchozím odstavci jsem opravdu sotva poškrábal povrch. Budete se muset starat také o to, aby se vaši pacienti měli při čekání na svého lékaře kam posadit, kde se občerstvit, aby jim nebyla zima, aby si měli kam odskočit – a pokud budou muset jít daleko, doopravdy se naštvou. A více naštvaných lidí znamená mnoho stížností, klesající hodnocení nemocnice a ve výsledku možná i její zavření nějakým VIP kontrolorem, který vás bude pravidelně navštěvovat. Pokud se vám naopak povede dobře, fronty budou malé, podlaha sterilní, a sem tam přijmete nějaký ten urgentní příjem, který opravdu intenzivně prověří kapacitu vašich ambulancí, možná přijde nějaký ten tučný šek s odměnou, za kterou budete moci přistavět a rozšířit nabízené služby. Nebo peníze vložíte do výzkumu nových diagnóz, typů ordinací, případně léků, abyste byli schopni pomoci více lidem a nemuseli je posílat domů, protože jejich diagnózu zkrátka nejste schopni stanovit, nebo ji léčit.

Uf. Tak tolik asi v kostce, o co půjde. To celé je navíc zabalené do velmi osobitého grafického kabátku, který se neokouká, a který zcela přesně vystihl ideální hranici mezi realitou a mírnou nadsázkou, jež léčené diagnózy vyžadují. Na pozadí navíc hraje setsakramentsky návyková hudba, kterou si budete broukat hodiny a dny po vypnutí hry.

Theme Hospital nabízí hned několik různých úrovní, z nichž každou vyhrajete tak, že splníte podmínky vítězství dříve, než tři vaši konkurenti. Zpočátku to nebude vůbec žádný problém, ale postupně hra začne silně přituhovat až k posledním dvěma, nebo třem úrovním, a ty dají opravdu pořádně zabrat, protože budete muset přijímat jednu urgentní péči za druhou, léčit mnoho lidí, jejichž diagnózu neznáte, a do toho navíc nebude na trhu práce dostatek kvalitních odborníků. A do toho všeho se vašim třem konkurentům bude docela dařit. Dohrát tuhle hříčku tak opravdu není žádný med, a k mé veliké nelibosti jsem se bohužel v poslední úrovni setkal s velkým množstvím bugů, kdy hra už svou vlastní velikost technicky přestane zvládat a začne vám házet pod nohy pořádné technické klády (např. doktor navždy zaseknutý ve dveřích, což do konce hry znemožní použít jak jeho samotného, tak i danou ordinaci), které překonat až k vítězství není žádná legrace. Navíc si pak ještě musíte dát pozor, aby se vaši lékaři nevyčerpali, měli místo pro svůj odpočinek, a pravidelně jim zvyšovat plat. Platí tady zcela geniálně to, co v reálném životě – přidáte jednomu, a dříve či později chtějí i všichni ostatní. A jestli nedáte? No tak o ně přijdete…

U téhle 24 let staré hry naprosto bezpochyby musí zaplesat každé srdce budovatelského stratéga. Až na bugy, které se objevují v poslední úrovni je prakticky bezchybná, návykově zábavná, a skoro nikdy nezačne nudit. Jak jsem psal na začátku, k Theme Hospital jsem se během svého života pravidelně vracel a zcela nepochybně ještě vracet budu. V blízké budoucnosti jistě také napíši několik odstavců k jejímu mladšímu přímému pokračování Two Point Hospital, které mám rozehrané, a které se sice hodně snaží, ale kvalit originálu zkrátka nedosahuje.

Uděluji 90%