Ex Machina

Filmy typu Ex Machina si ze zásady rád pouštím sám, v klidných večerech, kdy mě nic neruší, a se sklenkou dobrého vína. Jednak proto, že jsem tak trochu fanoušek a jednak proto, že se alespoň trochu musím soustředit na dění a skryté bonusy pr milovníky žánru, které by jinak má nepozorná hlava při běžném sledování nikdy nepochytila. A Ex Machina toho nabízí opravdu hodně ve zcela přesně vyvážených dávkách.

O co vlastně jde? Žánrově o poslední dobou velmi oblíbené komorní sci-fi, předkládající divákovi filozofické otázky kolem umělé inteligence zasazené do exteriérů typu Pána Prstenů a supermoderních interiérů řízených počítačem. Že vám to něco připomíná? Aby ne, podobných námětů jsme za poslední léta viděli opravdu solidní množství. Bohužel nemohu říct, že tentokrát je to jiné, protože není. Námět a zápletky jsou prostě z toho samého těsta, jako všechny ostatní komornější sci-fi o umělé inteligenci. Přesto jsem se však ani zdaleka nenudil. Scénáristé dokázali do filmu vetkat mnoho nepředvídatelnosti a překvapení, zatímco režisér vše dokázal skloubit se solidními atmosférickými scénami, zajímavými audio stopami a světe div se, poměrně přitažlivým robotickým tělem (alespoň do určitých mezí). Stejně tak odvedl super práci i casting, kterému se podařilo složit chemicky úžasně fungující a vypadající trojici herců pro hlavní role, jenž jsou vlastně bez nadsázky téměř jedinými herci v celém dramatu.

Jak to tedy je? Odpoví nám Ex Machina na ten stále samý problém? Jsou umělé inteligence schopné pouze naučené a vyvíjející se syntaxe, nebo je možné, aby si osvojili sémantiku a pravý význam všeho? Být robotický inženýr, snad bych o tomto tématu napsal další z mnoha článků a přestože jím nejsem, shledávám ho nesmírně zajímavým. Ale abych vám odpověděl – film vám na tuto zásadní otázku tak trochu odpoví i neodpoví a to zcela po svém, zcela nečekaně, a pro mne zcela uspokojivě ve skvělém závěru, který není zdaleka tolik předvídatelný a hlavně kýčovitý, jako u ostatních kousků v žánru. To vše dostanete v líbivém kabátku se super-líbivými záběry norské přírody, kvůli kterým film musíte vidět, i kdybyste náhodou nebyli fandové sci-fi nebo umělé inteligence a její problematiky, která je ve snímku podána na dostatečně laické, avšak stále zajímavé úrovni.

Uděluji 80%