Mission: Impossible
Starý akční klenot, který nastartoval hvězdnou kariéru Toma Cruise – jak jinak nazvat tento dnes již kultovní snímek, který se v určitých časových intervalech stále může pyšnit aktivně vznikajícími pokračováními. Ale je to vážně tak perfektně vybroušený klenot, nebo je tomu pod pokličkou vlastně docela jinak?
Mission Impossible na mě po těch letech, co jsem první díl viděl naposledy, působil tak trochu jako čistokrevná bondovka, plná zrady, střelby a výbuchů, s bonusem v podobě první poloviny filmu odehrávající se v Praze, která opravdu dodala úžasnou temnou atmosféru. Faktem ale je, že to tak úplně bondovka není, protože ač jsem se i dnes při sledování po letech sebevíce snažil, opět jsem v té kadenci zrady a zvratů nebyl cca od poloviny filmu schopen postřehnout, co se vlastně děje a proč.
Tak trochu je nutné přiznat, že pokud si tenhle film pouštíte znovu, pravděpodobně je to kvůli dnes již kultovní scéně v trezoru s offline terminálem a Tomem chytajícím kapku potu. Film toho může nabídnout mnohem více, na tehdejší dobu (filmu pomalu táhne na 20 let) jsme byli svědky opravdu vymazlených akčních scén, od výše zmíněné vloupačky do trezoru CIA, po pronásledování vlaku vrtulníkem v tunelu – tehdy natočit podobné záběry bez pokročilých počítačových triků vyžadovalo opravdu poctivý filmařský um, který byl odměněn úžasným vzhledem celé scény, který ani dnes po 20 letech počítače neumí napodobit, i když se snaží sebevíce.
Za mě palec nahoru, Mission Impossible navždy zůstane oprávněným klenotem. Pro mě je však ohromná škoda, že kadence zrady a objevování pravdy je tak nevhodně podaná, že slabší divák, jakým já bezesporu jsem, zkrátka nemá nejmenší šanci udržet pozornost a hlavně chytat, co se děje a proč. Střih a scénář bohužel pochytily opravdu značnou dávku chaosu.
Uděluji 70%