Carcassonne

Čím jiným začít již hodně dlouho plánovanou novou rubriku, než právě hrou, která mě k hraní moderních deskovek přilákala, a sice slavnou a pravděpodobně nesmrtelnou budovatelskou strategií Carcassonne. Nevím už sice, jaký se tenkrát psal rok, ale pravděpodobně jsem tehdy měl ještě dost volného času na to, abych nevěděl „coby,“ a tak jsem se rozhodl zakoupit nějakou novou moderní deskovku a poněkud si rozšířt rozhled v tomto směru trochu výše, než nad klasické Člověče nezlob se. Volba tenkrát padla na Carcassonne nejen, protože hra byla velmi oblíbená, kladně hodnocená, ale také proto, že éra moderních deskových her u nás teprve začínala a zmíněná strategie byla jednou z mála, jež se u nás daly pořídit. Inu, jde se hrát!

Jedná se o budovatelskou strategii, kde si hráči jeden po druhém losují kartičky s krajinou, městy a cestami a z nich tvoří vlastní hrací plán, ve kterém mezi sebou soupeří o počet a rozlohu vlastněných měst, cest, klášterů a luk. Hra je bez všech možných rozšíření, které spatřily světlo světa poměrně jednoduchá, přímočará a netrvá moc dlouho. Možných způsobů jak protihráče obrat o jeho těžce budovaný majetek není velké a tak je to v této fázi hlavně o budování a plánování, než o účelovém škození a přetahování se, které brzy s příchodem několika rozšíření nezadržitelně přijde.

Grafické zpracování hry je velmi povedené a těží ze skutečnosti, že hráči si při každém hraní tvoří svůj vlastní herní plán, který je vždy úplně jiný, než ten předchozí.

Základní varianta této legendy je opravdu svěží, rychlá a nápaditá hra, kterou není třeba dlouze vysvětlovat příležitostným hráčům. Navíc má u mne vysokou nostalgickou hodnotu, protože mě úspěšně a bez objížděk velmi navnadila na moderní deskové hry jako takové. Není zde toho příliš k vytýkání, což ostatně potvrdili i kritici, kteří tomuto celosvětovému fenoménu v roce 2001 přiřkli velmi prestižní ocenění Spiel des Jahres. Snad jedině těch kartiček mohlo být v základní verzi alespoň o malinko více.

Uděluji 85%