Diablo 3

Recenzí nejnovějšího pokračování naprostého klenotu a otce žánru všech počítačových RPG her bych chtěl začít novou rubriku – recenze počítačových her. Jelikož zdaleka nejsem pouze filmovým, knižním, hudebním a divadelním fanouškem, ale sem tam si najdu trochu toho času i na zahrání dobré počítačové hry, budu sem pravidelně vkládat nové recenze těch, které za to stojí. A nové Diablo 3 za to rozhodně stojí.

Rád bych začal menším všeobecným zamyšlením – co vše vlastně do takové recenze zahrnout? Třetí Diablo je hrou, která se nevyhnula několika silně kritizovaným krokům a chybám. Firma Blizzard (vývojář hry) se rozhodla, že budete moci hrát pouze při funkčním spojení s jejich servery, a tedy i s funkčním a připojeným internetem. Kdo měl hru předobjednanou a vzal si na tento ultimátní zážitek po několika letech dovolenou, byl těžce raněn, neboť herní servery zátěž při startu prodeje hry nezvládly a trvalo dlouhé hodiny a dny, než se situace stabilizovala a hra byla hratelná. Těžký vroubek, který Blizzardům hráči jen tak nezapomenou. Kdyby byla tato hra, která rozhodně stálé spojení se serverem nutně nepotřebuje od tohoto moderního řešení oproštěna, start mohl být bez chybičky. A teď k mému hlavnímu dilema – promítnout toto pochybení do procentuelního hodnocení hry, či nepromítnout? Velmi těžká úvaha na dlouhé večery… :-).

Grafické zpracování

Nyní už ke hře samotné. Po zbytečném čerpání dovolené a vytrhání všech zbylých vlasů jste se po několika dnech možná úspěšně dostali do hry a okusili její kouzlo. Zpočátku jsem byl poměrně v šoku, když jsem spatřil přihlašovací obrazovku, která jako by z oka vypadla WOWku. A tím to zdaleka nekončí, celá vizuální stránka hry je očividně více, než méně inspirovaná bájným World of Warcraftem. Vaší postavu můžete navléci do tisíců různých kousků výbavy a ty navíc můžete díky lahvičkám s barvidly vizuálně přizpůsobovat, díky čemuž opět plesá srdíčko nás, věčných detailistů a character-piplačů. Narozdíl od výše zmíněného WOWka však v Diablu nemůžete obrazovku přepnout do režimu pohledu třetí osoby, ale budete si muset vystačit s klasickými dvěma rozměry, které však vypadají doslova úchvatně. Hlavně pozadí scén mimo herní plochu, které dokresluje celkový dojem ze hry, je vypiplané k dokonalosti – nemohu nezmínit město Caldeum při pohledu z Hidden Campu – ten pohled zkrátka bere dech, i když je jen na obrazovce. Grafické zpracování nejrůznějších efektů je také na velmi vysoké úrovni – užijete si je jak na slabších strojích, tak na výkonných mašinách, kde při zvýšení detailů spatříte opravdu moc pěkné a vypiplané lokace a efekty.

Herní mechanismy a příběh

Herní mechanismy, ač zmodernizované a zjednodušené od druhého pokračování zůstávají k velké libosti hráčů téměř nezměněny – opět procházíte svět Sanctuary a sbíráte novou výbavu, plníte úkoly a zachraňujete svět od dopadů Andělsko – démonského mocenského boje pomocí vašich hlavních zbraní a také mocných skillů, jejichž mechanismy zůstaly přesně takové, jaké byly dříve – samozřejmě byla většina z nich obměněna, ale ty nejslavnější, jako třeba barbarův skok, zůstaly zachovány. Tím narážím na příběh, který je podle mě více než úměrný na tento typ hry – víte oč jde, proč bojujete, a několik hlavních postav, které ve hře vystupují si velmi snadno zapamatujete. Příběh mimochodem volně navazuje na konec předchozího dílu, jak je u všech her od Blizzardu příjemným zvykem. Děj je opět je celý protkaný oblíbenými „cinematics“ videi, které jsou unikátním dílkem taktéž ve všech blizzardích hrách a zkrátka je už tak nějak v jejich počinech očekáváte. Zde jsou sice poněkud zjednodušené jednotným a nepříliš zajímavým vzhledem, připomínající kresbu, ale i tak jsou příběhu hry rozhodně zajímavým kořením. Co se předmětů ve hře týká, nemohu nezmínit, že legendární a setové předměty opravdu nepadají jen tak lehce – nahrál jsem necelých 100 hodin s jednou postavou (hru si spíše užívám, než abych se nesledujíce okolí hnal jen a pouze za lootem a zkušenostmi) a za tu dobu mi nepadl ani jeden legendární, nebo setový předmět. To se změnilo až na nejvyšší obtížnosti, zvané Inferno. Ano, Diablo 3 přidává do hry čtvrtou obtížnost, a tak po přetočení hry na Normal, Nightmare a Hell, si to celé můžete střihnout ještě jednou, ještě obtížněji. A pokud chcete nějaké ty legendárky nebo setovky, tak vlastně i musíte.

Výtky

Co mi na novém Diablu vadí, je již výše zmiňovaný až příliš WOW vzhled. Větší rubačky jsou díky němu tak strašně nepřehledné, že nemáte příliš šanci sledovat, co se kolem vás vlastně děje – zkrátka jen rubete a hlídáte si zdraví. Také všech 5 hratelných postav je tak nějak… podobných. Když je navléknete do všech těch světélkujících zbrojí a vybavíte je světélkujícími meči a doplňkovými předměty, už jen těžko na první pohled rozeznáte, o jakou postavu vlastně jde.

Stejně tak mě v průběhu hraní maximálně vytáčel spam. Stačilo, abyste se jednou za čas připojili na hlavní chatovací kanál, a už vám několikrát za den chodily zprávy a friend requesty od lidí, kteří nabízeli zlato za reálné peníze.

A do třetice, to, že legendárních a setových předmětů není ve hře až příliš, je jednoznačně dobře. Ale bohužel to zde bylo dotaženo až do druhého extrému, kdy se většina obyčejných hráčů, jakým jsem i já, dostatečně nabaží hry dříve, než nějaké stačí získat, což je rozhodně škoda.

Závěr

Celkově jde po všech stránkách o typický produkt firmy Blizzard – tedy o produkt s železnou návykovostí, a i když není zdaleka tolik návyková, jako díl předchozí, pro mě byla stále více než dost – po cca dvou letech hraní jsem koneckonců nahrál krásných 100 hodin za jednu jedinou postavu (barbar), a to je čas, který jen sotva věnuji jakékoliv jiné hře. Kdo ví, co se stane, až se rozhodnu zahrát si třeba za mága…

Vracíme se tedy na začátek – započítat do hodnocení původní pochybení při startu hry? Započítat do hodnocení to, že při výpadku internetu si zkrátka nezahrajete? Započítat do hodnocení naprostou neschopnost Blizzardů eliminovat spam ve hře, kdy vám denně chodí jednotky, až desítky requestů od parazitujících společností nabízející prodej zlata a itemů? Já stále nevím… ale tentokrát tyto vlivy, které přesto že mě neuvěřitelně otravovali, nejsou tak úplně prvky hry samotné, a do hodnocení je tedy nakonec nezapočítám.

Uděluji 75%