Červen 2018
Po velmi dlouhé době je čas založit novou rubriku v mém zápisníku. Seznam věcí, které mě dobře baví, se v posledních měsících nevyhnutelně rozrostl o komiksové čtivo, ke kterému jsem se dostal veskrze díky mé oblibě filmových komiksových univers, ale také díky nedávnému startu DC komiksového kompletu. Z toho jsem již stačil načíst několik knih,
Iron Maiden patří v posledních letech ke koncertním stálicím, které Prahu navštěvují pravidelně při všech svých šňůrách. A jelikož sem před několika měsíci avizoval, že pro slet nejrůznějších životních událostí, jenž se v mém životě staly, si na nějakou tu dobu musím dát se všemi koncerty klid, bylo v létě pomalu načase tohle předsevzetí zmuchlat,
O týden později po první návštěvě divadla Rokoko a nepříliš zdařilého představení Kancl jsme s mou drahou vyrazili na pokus číslo dva – hru Top Dogs, původem grotesku ze Švýcarska, kterou Rokoko nastudovalo a poupravilo do pražského pojetí, k čemuž dle jejich vlastních slov autor původní hry nabádá. Inu proč ne, co je ve vysokém
Divadlo Rokoko jsem navštívil co si pamatuji poprvé. Překvapilo mě, kolik menších divadelních scén Praha ukrývá, ale podzemní hlediště s cca dvěma sty místy přístupnými z pouze jedné chodby je spolu s Kalichem pro mé zkušenosti zatím rekordmanem. Příjemné je, že i přes menší prostory se v divadle pěkně sedělo a měl jsem i přes