Leden 2016
Po delší době jsme se s mou drahou ženou rozhodli povýšit naše kulturní zážitky z divadel a metalových koncertů na zcela novou úroveň a vyrazili jsme na koncert klasické hudby v té nejvyšší možné kvalitě – tedy na představení České filharmonie v Dvořákově síni překrásné budovy pražského Rudolfina. Koncert ve své první polovině pod taktovkou
Krátce po zhlédnutí díla Muži, kteří nenávidí ženy, podle předlohy švédského spisovatele Stiega Larssona jsem s mou drahou polovičkou nažhavil obrazovku podruhé, tentokrát za účelem zhodnocení stejného příběhu, ovšem vyprodukovaného švédskými producenty, namísto minulého Hollywoodu. Nebudu se znovu zabývat příběhem a zápletkou, které byly až na velmi drobné detaily identické a přejdu rovnou k rozdílům
Ken Follet se hned po první knize, kterou jsem od něj četl, stal mým oblíbeným autorem. Před časem jsem přelouskal jeho dílo o stavbě středověké katedrály Pilíře země, a nyní jsem se rozhodl pro trochu odlišné časové zařazení, avšak stejný žánr. Pád Titánů je prvním dílem z jeho trilogie Století, která mapuje temné dvacáté století
S muzikály na motivy písní jednoho autora, či kapely se v poslední době doslova roztrhl pytel a Osmý světadíl nabízí verzi s klasickými hity skupiny Elán. Své značně rozporuplné pocity z dnešního představení musím vypsat raději téměř okamžitě, jinak bych snad mohl něco opomenout. V malých a stále rychleji stárnoucích prostorech divadla Kalich jsem byl svědkem muzikálu
Seriál z produkce Toma Hankse a Stevena Spielberga si prakticky ihned po prvním odvysílání na HBO získal přízeň mas a často se o něm hovoří v takových superlativech, že by to snad měl být nejlepší seriál všech dob. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o desetidílnou minisérii, je čas podrobit tento věhlas zkoušce. Příběh
Poslední dobou mám pocit, že v mém oblíbeném žánru musí být totální mrtvo, protože se čím dál častěji přikláním ke sledování filmů, které jsou založeny na skutečných osobách, nebo událostech. A co jeden sobotní večer nedal, řekl jsem si, že je ten pravý čas, mrknout na toho všemi obchoďáky z mého bývalého zaměstnání do nebe
Bitevní loď se v roce 2012 přiřítila do kin s obrovským očekáváním, masivním marketingem a s vlnou natěšení, která by se dala krájet. A stejně tak intenzivně byla po zhlédnutí většina prskajících a popcorn rozšlapávajících diváků zklamaná a rozladěná. Nicméně, většina je většina. Jak to ale vidím já? Film dostal přes dvě hodiny prostoru a
Hodnocení tohoto snímku jsem odkládal snad více, než začátek učení na maturitní zkoušky. Ani ne tak proto, že to není úplně můj žánr (tvrdím, že dnešní svět je temný a zvrácený dost na to, než abych si tu myšlenku ještě více prohluboval sledováním thrillerů), jako spíše z důvodu, že sám sobě nechci přiznat intenzitu, s jakou
Kód Enigmy, jak byl neumětelsky za účelem nalákání více diváků do českých kin přeložen snímek Imitation Game, je učebnicovým příkladem moderního pojetí příběhů historický velikánů. Hlavní hrdina musí zažívat tvrdé dětství, příběh musí být nutně doupraven kvůli zajímavějšímu filmovému scénáři, vizuál musí být dostatečně „dobarvený“ a máte stabilní základ moderního vyprávění skutečných starých příběhů. Je však