Duben 2014
Po shlédnutí audiovizuálních orgií v podobě filmu Nevědomí jsem zatoužil zjistit, zda bude i druhý celovečerní film režiséra Josepha Kosinského ve stejném duchu, tedy plný vyleštěného skla, čistého designu, a skvěle podpořen výborným ozvučením a hudbou. A mé nemalé očekávání bylo vyslyšeno! Tron je audiovizuálně stejně dokonalým dílem, jako Nevědomí, odehrávajícím se ve virtuálním světě plném počítačových
14 let stará lahůdka, ke které jsem se aktuálně vrátil proto, že mám k dispozici několik dalších aktuálních pokračování, které jsem ještě neviděl a proč si při té příležitosti nezopakovat celou sérii? Mno, možná, protože jsem netušil, jak moc je na tomhle filmu vidět jeho věk 🙂 . Pominu-li zatím příběh, byl jsem dost zhrozen,
K tomuto filmu jsem se dostal poměrně náhodou, když jsem hledal něco, na co bych se jukl sám bez mé drahé polovičky, kterou sci-fi tématika příliš nebere. Nečekal jsem od filmu nic závratného, ale už po deseti minutách mi bylo jasné, že jsem to zase podcenil. Vizuální zpracování mi doslova vyrazilo dech – je to
Třetí návrat do Jurského parku. Film, od kterého jsem už naprosto nic neočekával. Podruhé to ještě šlo, ale napotřetí – co by ještě park mohl více nabídnout? Přesto mě zvědavost přemohla. Na první pohled je jasná další změna žánru, kterou jsem však já poměrně uvítal, jelikož žánr druhého pokračování mi zrovna dvakrát nesedl. Opět se
Úspěch není klíčem ke spokojenosti. Spokojenost je klíčem k úspěchu.
Mno… ehm… nemám slov. Proč celých 5%? Protože jsem si jist, že někoho napadne natočit pokračování a jsem si taktéž jist, že rezerva v podobě nuly se bude hodit. Nemám co víc k tomu říct… Snad jedině… gratuluji k poslednímu místu v mém žebříčku zhlédnutých filmů. Myslím, že tento „film“ bude jeho chvostu kralovat dlouhá
Po zhlédnutí velkofilmu s obřími ještěry (nebo spíše ptáky, jak by řekl doktor Grant ze stejnojmenné knihy) jsem zatoužil přečíst stejný příběh s více detaily, který v roce 1990 napsal Michael Crichton. A rozhodně jsem nelitoval. Přesto, že námět filmu a zápletky byly až na pár vyjímek v knize a filmu velmi podobné, zpracování se
Možná se ptáte, proč jsem se rozhodl zrecenzovat téměř čtyři roky starý muzikál? Že by jsem se už definitivně zbláznil? Ale kdepak! Jde zkrátka jen o to, že tento muzikál byl pro mě tak zásadní a přelomový, že bych ho rád ve svém zápisníku zvěčnil. Psal se rok 2010 a na sloupech, billboardech a všemožných
Recenze The Crest mi trvala velice, ale opravdu velice dlouho. Jednak si nejsem úplně jistý, jak hodnotit to, že Axel už dekády nepředvedl nic nového, ale také to, že si svoji kvalitu drží a ani se nezhoršuje. Toto album je však bezesporu určitým zlepšením a nadějí po ne zcela vydařeném Tales of The Crown, které
Je to tady. Vše se v dobré obrátilo a já mohu hrdě prohlásit, že jsem nakonec úspěšně dolouskal asi nejdelší knihu v životě, Martinovu Bouři mečů. A že to rozhodně nebylo žádné lehké čtení, jak už je ostatně u ságy Píseň Ledu a Ohně zvykem. Vlastně bych tentokrát už skoro řekl, že mě ta složitost